The Jane Antwerp

The Jane Antwerp

Michal Günsberger Michal Günsberger foto: Archiv restaurace

„Jane je jméno smyšlené ženy se stejnými vlastnostmi jako naše restaurace. Jane bude smyslná, vzrušující a elegantní. Bude mít atraktivní mezinárodní esprit, ale také náznak tmy. Bude to vkusné a sofistikované, ale bude to také rock'n'roll. Jako naše dokonalá žena.“

Jak to začalo?

Když špičkový kuchařský matador Nick Bril (do té doby šéfkuchař Oud Sluis) oslovil v roce 2011 slavného Sergio Hermanna s tím, že potřebuje ve svém životě novou výzvu, bylo zaděláno na další hvězdu gastronomického nebe na starém kontinentu. Slovo dalo slovo a po „pouhých“ třech letech byla otevřena nová mekka všech gurmetů – The Jane Antwerp. Již samotný výběr lokality a tým spolupracovníků dával jasně na srozuměnou, že se zde nebude hrát druhá liga a na kompromisy tu nemá nikdo čas.

Na co se připravit?

Na všechno možné, jen ne šeď a nudu. Začalo se rovnou od podlahy a to doslova. Restaurace se třemi kuchyněmi (jedna v kryptě) se totiž nachází v bývalé kapli vojenské nemocnice ve čtvrti Groen Kwartier, což je taková obdoba pražského Karlína. Moderní architektura, lofty a prosklené fasády, to vše v kulisách staré industriální čtvrti. A tvůrce interiéru arch. Piet Boon se toho opravdu nebál. Původní pestrobarevné vitráže v kombinaci s moderním nábytkem, zrestaurované fresky a druhý hlavní objekt – lustr zavěšený 2,75 metrů nad zemí (familiárně nazývaný Perutýn) se svými 800 kily a 140 žárovkami, udává jasný řád tomuto velmi vkusně řešenému prostoru.

Světla tu není moc, někoho to možná bude iritovat (má možnost využít polední otevírací dobu), ale za nás je právě čas večeře a intimní přítmí tou pravou esencí pro dokonalý labužnický zážitek. Během naší návštěvy se nedalo přehlédnout, že si světelnou pohodu s gustem užívalo i množství párů, které zde byly na večeři. Jednalo se především o dobře situované otce v luxusních oblecích, kteří vzali svoje krásné dcery na slavnostní večeři – řekněme k oslavě maturity. Vy oblečení řešit nemusíte, sako tu nikdo nevyžaduje, na druhou stranu ani plážové trenky a síťovaný nátělník by asi nebyly vhodnou volbou.   

Tu všude přítomnou tmu pak právě prosvětluje hlavní objekt celého kouzelného prostoru – kuchyně, prosklená svatyně a srdce podniku, která nahradila na původním místě oltář. A přestože už tu nenajdete žádného kněze, stále se tu dějí boží věci. Budete-li mít štěstí jako my a posadí vás k Chef´s table (stůl pro 12 osob), který je umístěný přesně před kuchyní, garantujeme vám, že během celého večera neodtrhnete oko od divadla, které se za sklem bude odehrávat.      

Jak se tam dostat a co si dát k jídlu?

To je dobrá otázka, na kterou se vás tu ale rozhodně ptát nebudou. Na výběr máte pouze mezi obědem a večeří. Jednotné menu je o 10 chodech pro oba časy a na výběr z à la carte menu můžete rovnou zapomenout (natož si sem přijít jen tak z ulice). A Nick Bril ví moc dobře, proč to dělá. S tím souvisí i drobná poznámka v menu, že na vaše diety není nikdo zvědavý a pokud ji dopředu nenahlásíte, bude vám doúčtováno 15 Eur příplatek. Ostatně, jak nám řekl mladý kuchař z Anglie, menu ani moc měnit nejde, protože jeho samotná příprava a doladění k dokonalosti kuchařům trvá někdy i déle než měsíc. Je tedy logické, že nové menu přijde na řadu až za několik měsíců, a prioritou je, aby jej vařila a expedovala ideálně pořád stejná parta kuchařů.  

Když se vám podaří uhradit nevratný rezervační poplatek 150 Eur a přijde vám tolik očekávaný mail s potvrzením rezervace (je možná max. 3 měsíce dopředu), máte vyhráno a můžete se těšit na degustační desetichodové menu s párováním nápojů (alko nebo nealko). To si klidně okořeňte návštěvou Upper Roomu, což je bar umístěný na chóru v prvním patře. Zde se vám naskytne krásný výhled na celou loď kaple. Poté co sestoupíte do samotné restaurace a posadíte se ke svému stolu, začne dobře namazaný stroj jménem The Jane Antwerp chrlit jeden chod za druhým.

Porce jsou přiměřené velikosti, neočekávejte skluz na talíři ani překombinované chody o mnoha položkách. Jídla jsou chuťově velmi precizní, kombinace různých technik ovládají kuchaři dokonale a dekorace je přesně taková, jaká by v podniku tohoto druhu měla být – tedy vkusná až osvěžující. Příjemně nás překvapila absence opravdu pálivého chodu, což je dnes hodně trendy. V našem degustačním menu jsme měli možnost ochutnat například holuba, jehněčí, divoké ústřice, variaci krabů, makrelu, kaviár anebo chmelové klíčky. Pečivo bylo kvalitní, ale určitě ne zapamatování hodné. Dezerty pak velmi odlehčené, ale přesto sladké (což se dnes také moc nenosí). Ze všech chodů byla nevýrazná pouze bílá klobása na pivě, což je jistě místní klasika, ale stolovníkům přišla do menu jaksi nepatřičná. Závěrem večeře pak přišla sladká tečka ve formě dřevěné etue, ve které se skrývala tabulka kubánské 80% čokolády. Tu si člověk mohl odnést domů nebo zdemolovat a sníst za pomoci dodaného kladiva. Kávu servírují standardní, neurazí ani nepotěší.

Servis v rukavičkách?

Tak ten tu nečekejte, protože kolem vás budou plout různé bytosti oděné do černého smokingu a pestrobarevných tenisek. Vše je dotažené do posledního detailu, pamatovalo se i na vlastní řadu porcelánu, na jejímž designu se podílel sám Sergio Hermann. Obsluha je sebejistá, nedělá mnoho chyb a i ty jim bystré oko gurmeta odpustí, protože celková atmosféra je pozitivní, přátelská a opravdu to šlape. Vrchní sommeliér Gianluca Di Taranto občas přiloží osobně ruku k dílu a provede vás vinným párováním. Snad jedinou zarážející věcí bylo, že se o nás nestarala stálá parta obsluhujících. Přehazovali si nás jako horký brambor. Pro někoho to nemusí být důležité, ale nás to dost překvapilo.         

Trocha čísel závěrem

Do restaurantu The Jane se vejde 80 osob, rezervace jsou většinou 3 měsíce dopředu vyprodané, do Upper Baru na kúru je to pak měsíc dopředu. Maximální rezervace je pro 6 osob, 7 až 12 je nutné sjednat na e-mailu a musíte být opravdu vehementní. Podnik je zavřený během obědů každou sobotu, pondělí, úterý, středu a čtvrtek. Degustační menu o 10 chodech stojí 170 Eur, nealkoholické párování 75 Eur, alkoholické párování 95 Eur, nenahlášená dieta 15 Eur. Prostory restaurace si lze exkluzivně zarezervovat pro společnost min. 80 hostů, nepočítejte však s žádnou hudbou nebo programem. O jídlo tu jde v první řadě a to si nebudeme přeci kazit hlasitou produkcí.

A když budete odcházet, nechte se provést kuchyní, požádejte o podpis na menu Nicka Brila a využijte toalety, jsou opravdu krásné. Ty peníze totiž skutečně stojí za to, poměr cena výkon je skvělý!

S populárním seriálem z prostředí gastronomie se to má asi jako s medvědy na Slovensku. Státní mafie rozkládá zemi a motivuje medvědy, aby odváděli pozornost veřejnosti. Náš Medvěd odvádí zase...
Třešničkou gastrotripu do New Yorku je rozhodně tento kulinářský chrám. Na newyorské adrese 11 Madison Avenue už od roku 1998 sídlí oceňovaný podnik Eleven Madison Park, který nepřestává udivovat....
Ti, kdo znají Hestona Blumenthala, nepochybně tuší, co je v nové dubajské restauraci čeká. Excentrický britský šéfkuchař, který se stal televizní superstar, je známý svými divokými (a někdy i...
První sérii seriálu Medvěd jsme popsali jako "inspirativní spojení krásného gurmánského filmu a delirické sondy do světa provinční gastronomie“. Ve druhé sérii zůstávají některé věci stejné:...
Pod tíhou všeobecného nadšení, že se v Praze otevřelo konečně nové "Króčko", jsme neodolali a podlehli tlaku marketingu, který má tato zavedená gastronomická skupina dotažený k dokonalosti. S...
Název podniku nejenže odpovídá svému umístění, adresou také navazuje na letitou tradici honitby Gold Eck. Ta byla zachycena na mapách už v 18. století. Nachází se prostě v rohu. Celé jihozápadní...
Rodinné drama Medvěd je jedním z nejlepších filmových počinů z prostředí profesionální kuchyně poslední dekády. Osmidílný originální seriál z produkce FX/Hulu, který sleduje talentovaného,...
Jde o úplně jiný styl, než jaký tu před lety předváděli Pavel Býček nebo Roman Paulus. Ale to neznamená, že je to špatně.
Stejně jako špičková zážitková restaurace Hawthorne, kde se odehrává většina děje, je i tato brutální filmová alegorie na elitářství (čti třídní boj) a myšlenkové pochody těch nejlepších šéfkuchařů...