Název podniku nejenže odpovídá svému umístění, adresou také navazuje na letitou tradici honitby Gold Eck. Ta byla zachycena na mapách už v 18. století. Nachází se prostě v rohu. Celé jihozápadní úpatí Malých Karpat ležící nad soutokem Dunaje a Moravy je opravdu čarokrásná lokalita, od Bratislavy vzdálená coby Jánošík valaškou dohodil. A zde sídlí i námi navštívená butiková restaurace Eck.
Eck, jak už bylo naznačeno, znamená v němčině roh. Unikátní poloha a svahovitost vinohradů nabízí až magický pohled na zříceniny hradu Děvín a okolní krajinu. V těsném sousedství slovenské metropole vyrostla jedna z nejatraktivnějších vinic. Svou polohou v lokalitě nijak nezaostává za proslulými rakouskými vinohrady ve Wachau. Vinařství Zlatý roh vybudoval Patrik Tkáč - vášnivý vinař a jeden z nejbohatších Slováků.
Château Margaux se tu válí po zemi
Ne náhodou si právě na tomto malebném místě slovenský finančník vybudoval své rodinné sídlo. Okolí se dramaticky mění (k lepšímu) a restaurace Eck se ve vinici krásně vyjímá. Jedná se o velmi jednoduchou dřevostavbu v rakouském stylu, kde se střídá přiznaný beton a dřevo. Po vstupu projdete kolem recepce, proskleného chladicího boxu, ve kterém se na vás směje vozík se sýry, a přicházíte do prostoru jídelny, rámovanému z jedné strany krásným panoramatem krajiny a z druhé neméně uhrančivým výhledem do otevřené kuchyně. Ta je nevelká. Nedá se o ní jednoznačně tvrdit, že by byla otevřená. Kuchyně je totiž jednoduše součástí restaurace a kuchařům vidíte pod ruce z bezprostřední blízkosti.
Do jednolodní restaurace, připomínající moderní obývací pokoj, se vejde 34 hostů, do odděleného salonku se jich vejde 10 a do vinného sklepa, který je ukryt o patro níž, se vejde celý vinařský svět. Konstantní teplota 15,5 °C, vlhkost 65 % a žádné slunce. To vše garantuje téměř osmi tisícům lahví kvalitní spočinutí. Máte-li dostatek peněz nebo dobrý vkus (oboje se nevylučuje), nabídku zdejšího sklepa jistě využijete naplno. Máte-li peněz neomezeně, můžete tu dokonce i řádit. Kromě světových značek se nezapomnělo ani na vína raritní a samozřejmě si můžete vybrat i z produkce místního vinařství Zlatý roh. Toto sklepní království má na starosti Peter Lunter, hlavní sommelier se zkušenostmi z vídeňské michelinky Steier Eck. Jaká to osudová náhoda!
Nechte se vystřelit z topánok!
Království v prvním patře má na starosti šéfkuchař Daniel Tilinger, který se po zkušenostech z předních britských restaurací a hotelů vrátil domů, a dostal šanci realizovat si životný sen: navrhnout, postavit a velet butikové restauraci uprostřed vinařského ráje. Pardon, v rohu. Daniel a jeho tým se stoprocentně soustředí na svou práci, přesto je v kuchyni velmi otevřená a přátelská atmosféra, kuchaři si s vámi rádi promluví, můžete jim do toho mluvit. A kdyby byl někdo trochu více asertivní, určitě by si mohl zkusit vyžádat i zástěru. Organizace kuchařů je perfektní, vše má spád, a přestože je obsazen i vedlejší salonek, nenarazili jsme na žádný slepý roh této příjemné cesty sedmichodovým menu. Stejně tak je vzorná i obsluha, vinné párování (65-85 EUR) a to nevinné (45 EUR) vás vystřelí z topánok. Jak to v podobných podnicích bývá zvykem, menu v hodnotě 90 EUR je rozšířeno o různé předkrmy, zákrmy, celkem se můžete připravit na patnáct zajímavých položek.
Samotné menu samozřejmě koresponduje s aktuální sezónou, využívá možnosti regionálních dodavatelů, tedy nejlépe toho, co si v rozsáhlém areálu dokáží vypěstovat, ulovit, uložit a naložit. Nečekejte tady žádné humry, krevety ani jiné hlavonožce z exotických zemí. Jednotlivé položky jsou servírovány promyšleně, kombinace dávají smysl a pečlivě aranžované kreace na krásném porcelánu se dají všechny zkonzumovat. Tedy kromě habru, který byl nosnou konstrukcí pro předkrm v podobě bůčku, borůvkového BBQ, křenu a celeru. Košíček, který je letos nedílnou součástí všech zážitkových restaurací, byl naplněn kedlubnou, petrželí a hořčicí, a bylo to výborné i osvěžující. Za zmínku stojí také hlíva ústřičná servírovaná s tarhoňou a rozmarýnem. První hlavní jídlo reprezentoval perfektně připravený jeseter se zelím, kapustou a máslem. Druhé hlavní jídlo pak tvořilo jehněčí, tuřín a nakládaná ředkvička.
U hlavních jídel by se dala vytknout snad jen zbytečně velká porce a menší důraz na vzhled v porovnání s předcházejícími chody. Talíři by podle našeho názoru více slušelo méně surovin a jejich pečlivější aranžmá. Za zmínku také stojí otevřený oheň v kuchyni, absence cukráře a lžic na dojedení báječných omáček z talíře. Což jsou drobnosti, které se dají postupně napravit. Pod taktovkou Daniela Tilingera tedy nečekejte žádné extravagance, velmi výrazné chutě nebo exkurzi do exotických zemí. Vše, co se v Ecku připravuje, sem patří přesně tak jako zmíněný otevřený oheň.
Nevinné párování je zde povinnost
Závěrem si neodpustíme zhodnotit nabídku nealkoholického párování. To vinné není třeba řešit, jednoduše jej musíte zažít. Ostatně o kvalitě vína nerozhoduje restaurace, ale samotný vinař. Pokud hodláte zadlužit i svoje vnuky, směle do toho a otvírejte raritní láhve, stojí to za to! Jinak je tomu ovšem v případě nabídky pro těhotné nebo vyléčené alkoholiky (maskují se často jako řidiči). Zde už se na lokálnost tolik nedbá, a to je dobře. Kombinace ananasu, koriandru a wasabi s velkou kostkou ledu je hodná trojité objednávky; drink heřmánek, angrešt, jablko se zase perfektně hodí k výběru sýrů. Oproti tomu broskev, černý čaj a šalvěj podtrhla výborně chod s jehněčím masem.
Bratislavský Eck rozhodně doporučujeme, je jisté, že se bude jen zlepšovat. Se 34 židlemi a rakouskou kupní silou hned za řekou je ovšem otázka, jak dlouhá bude fronta, do které se musíte virtuálně postavit. Možná bude dlouhá až za roh.
