Poslední záchvěvy zimy, prodíráme se Václavským Václavákem, je tu moc člověků a je nám do breku, v jakém je to náměstí stavu. Míříme do bývalého Grandhotelu Evropa a těšíme se, co si pro nás hotelový řetězec Marriott pod značkou W Prague po šestileté rekonstrukci připravil.
Na úvod naší dnešní recenze si dovolíme stručně přiblížit historii této budovy, protože máme za to, že slohový útvar gastronomického zařízení by měl obsahovat trochu té omáčky okolo. Kdo preferuje mlaskajícího foodblogera vykřikujícího v extázi na Instagramu, že lepší burger ještě v životě nejedl, nechť jde laskavě do … jinam.
Druhá nejkrásnější secesní stavba v Praze, jinak hotel kotel
Až do otevření slavného pražského hotelu Alcron v roce 1932, který byl skutečně prvním a jediným hotelem na evropské úrovni a nabízel (pro Prahu) takovou vymoženost jako koupelnu a WC u každého pokoje, byla Praha známá jako město, kde se špatně spí. Cizincům, kteří cestovali z Vídně do Berlína, se například doporučovalo, aby vydrželi až do svého cíle a v Praze se o ubytování vůbec nepokoušeli. Pro srovnání – dnešní Grandhotel Evropa se v té době „chlubil“ tekoucí teplou vodou, což bylo možná dostačující v rámci Československa.
To, že hotel neodpovídal evropské úrovni v ubytování, ovšem neznamená, že se nejedná o jednu z nejhezčích secesních staveb v Praze s velmi propracovanou uměleckou výzdobou interiérů, která se naštěstí zachovala dodnes a je třeba složit poklonu investorovi, protože krásnější hotelové interiéry v Praze dnes nenajdete. Na dokonalé skloubení „nového“ a „starého“ zde narazíte na každém rohu a opravdu doporučujeme si celý hotel projít.
Zaživa u Šroubka – po smrti v nebi!
Slavný pražský restauratér Karel Šroubek, který hotel koupil (svůj původní podnik měl jen o pár metrů dál) a přejmenoval na Grand hotel Šroubek, učinil z tohoto podniku chrám gastronomie a díky vyhlášené kuchyni s prvotřídním personálem se stal známým po celém Československu. Své učně (někdy jich bylo až 30) osobně vyučoval v jednání se zákazníky, včetně nácviku zdravení a úsměvu.
Tomuto odkazu hotel W Prague zůstal naštěstí věrný. A opravdu, hned za vchodem na nás vycenila chrup hosteska a uvedla nás ke stolu. Velmi dobře sehraný tým číšníků je nejen perfektně a dobově oblečen, ale také výborně proškolen - je vidět, že se nacházíme v pětihvězdičkovém hotelu. Trochu nás zamrzelo, že jsme museli poznat všechny číšníky osobně a nestaral se o nás celý večer jen jeden. Některé až nepříjemně dlouhé prostoje v servisu nelze přičíst na vrub obsluze, ale plavající kuchyni, která se musela postarat o plnou restauraci hostů. Na druhou stranu je pravda, že nám mohl jeden z číšníků ukrátit čekání nějakým příběhem nebo zážitkem z cest.
„Dlíti v Praze a nenavštíviti Grand Hotel Šroubek znamená – nebýti v Praze vůbec!“
Výše uvedené heslo si prý vymyslel osobně pan hoteliér Šroubek, který měl marketing v malíčku. Celkový gastronomický koncept Le Petit Beefbar au Grand Café je dokonale propracovaný (tedy ta designová část určitě). Krásný porcelán z , původní interiér a velmi vkusné stolní vybavení včetně ubrousku, který svou gramáží spíše připomíná utěrku, dává jasně na srozuměnou, že zde se hraje první liga.
A hlavním koučem této soutěže je slavný Riccardi Giraudo. Pokud vám toto jméno nic neříká, tak vězte, že se jedná o jednoho z největších dovozců American Black Angus hovězího a japonského Kobe do Evropy. Riccardi, přezdívaný Beefboy, se může chlubit 34 luxusními restauracemi, které provozuje například v Monaku, Londýně, Porto Cervu, Cortině nebo na Mykonosu. Do jeho stáje patří dokonce i několik podniků oceněných michelinskou hvězdou nebo cenou časopisu Vogue „Nejkrásnější pařížská restaurace".
Šroubkovy speciality, Riccardiho nová móda a srážka s realitou
Motto „jídlo je nová móda“, které reprezentuje menu Le Petit Beefbar au Grand Café v hotelu W Prague, je naplněno bezezbytku, a my vlastně nevíme, zda nás to má těšit. Jistě nelze očekávat, že nám číšník nabídne candáta v rosolu, majonézu z humrů, želví polévku nebo vejce Opera, ale pohled do menu nás uvádí do rozpaků - kupodivu ne cenovou politikou, která je vzhledem k prostředí a lokaci naprosto v pořádku.
Tak tedy: Pane vrchní, dáme si něco z toho vašeho street foodu, pan továrník má hlad, konkrétně si prosíme: "korejskou bulku, jasmínový čaj, uzená hovězí žebra, nakládané červené zelí", dále "KFC kuře smažené v hovězím loji Kobe, cinzano marinádu a pepřovou omáčku po sečuánsku", "paštiku z foie gras s višňovou marmeládou a domácí brioškou" a závěrem "miso Ceasar salát".
Zní to naprosto šíleně? Nemuselo by, kdybychom seděli v hotelové restauraci v Dubaji, obklopeni opuletním interiérem, telefonující realitní makléřkou - design Barbie a hejnem influencerů, co jdou zrovna do práce. Naprostá odtrženost od genius loci nás uráží a ten dojem nepřebije ani logický argument, že hotelová restaurace musí nabízet mezinárodní jídlo.
Provedení jednotlivých chodů neurazí, servírováno je vše na prapodivném porcelánu, který na rozdíl od "klubáku" naprosto nesedí do konceptu. Nezachrání to ani utěrka, kterou se chystáme vzít domů. Předkrmy nás nepřesvědčily a nezavdávají žádný důvod se sem vracet. Tedy za jídlem.
Soutěž o nejhnusnější květák vyhrává ...
"Pane vrchní, víte co, dáme tomu ještě jednu šanci, přineste nám prosím": "hranolky s lanýžem a parmezánem", "bramborovou kaši", "originální Beefbar omáčku" (máslo, lanýž, Sauce Originale Relais de Paris)", "telecí tatarák s griliášem a tatarkou" a tady pro paní továrníkovou "květák a la steak", víte ona je divná.
I v tomto případě provedení neurazí, snad až na květák, který byl vysloveně hnusný a předčil dokonce i legendárně nepovedený květák z The St. Regis v Doha. A to tedy klobouk dolů, to se nepodaří jen tak někomu.
Gastronomický exkurz jsme zakončili pořádnou náloží čokoládového suflé ze 70procentní čokolády. Dezertu nebylo co vytknout, byl sladký a bylo ho mnoho! Z vitríny pak můžete vyzkoušet moderně vypadající nabídku jednoporcových dezertů, zmrzlinu a nebo cheesecake.
Je také nutné upozornit na nejen perfektně zpracovanou grafiku všech menu, ale především doporučujeme ochutnat místní míchané nápoje. Ty se pod taktovkou Honzy Šebka opravdu povedly a do konceptu zapadají skvěle.
Pokud jste se při čtení dostali až sem, gratulujeme! Pan Šroubek by byl nadšený, jak jeho hotel vypadá a jak fascinující transformací prošel. Byl by ohromen i krásnou kuchyní a poctěn, že jeho restauraci provozuje jeden z nejúspěšnějších restauratérů současnosti. Ale k jídlu to moc není.
