S populárním seriálem z prostředí gastronomie se to má asi jako s medvědy na Slovensku. Státní mafie rozkládá zemi a motivuje medvědy, aby odváděli pozornost veřejnosti. Náš Medvěd odvádí zase perfektní kamerou a zvukem pozornost od zcela prázdného obsahu, který nelze než protrpět. S výjimkou dvou epizod.
Budu na Medvěda přísný, protože když seriál frčí, je to opravdu nádherná podívaná. Jestliže první sezóna uvařila solidní základ a vrátila problémového šéfkuchaře Carmena Berzatta do hektického chicagského obchodu se sendviči, který vlastní jeho nedávno zesnulý bratr Mikey, druhá sezóna ho krásně vyladila do lahodné sametové omáčky (která se občas srazila). Málokterý seriál si vyslouží privilegium mít epizody, které se stanou všeobecně známými. Některé byly zvláštní, vynalézavé a zformovaly někdy až operní emocionální rejstřík seriálu do chytrého, přesvědčivého dramatu. Není divu, že se z něj stal takový popkulturní fenomén, který chrlí superhvězdy jako Rambo krev.
Papinův hrnec na lidi
Tlak je jedním z hlavních témat všech sérií seriálu Medvěd. Své postavy ždímá, tlačí na ně a my jsme svědky výsledků, kdy se některým postavám v krizovém režimu daří a některé se zcela zhroutí. Druhá sezóna skončila tím, že Carmen nakonec zavřel většinu restaurace The Beef a chystal se otevřít svou vlastní, mnohem luxusnější restauraci The Bear. Návrat jeho profesních ambicí má však svou cenu: razí si cestu k velikosti na úkor svých dvou nejpevnějších vztahů, sabotuje svou blízkost s přítelkyní Claire a nově napraveným „bratrancem“ Richiem.
Třetí sezóna se tedy ocitá na ošemetném místě: pokud Carmen do značné míry dostane, co chce, přinejmenším po profesní stránce, kam se může příběh posunout? Stále jsou tu problémy s penězi, i když jiného ražení. Pozdější epizody jsou provázány blížícím se hodnocením restaurace, které může podnik proslavit nebo zničit. Kuchyni stále vede „dysfunkční rodina“, a to do té míry, že jedna postava řekne druhé, aby „držela hubu“ alespoň jednou za epizodu. Třetí a čtvrtá série se ale údajně natáčely za sebou a je to bohužel znát, protože dlouhou dobu těch deset dílů působí jako by si pro nás autoři schovávali něco na později. Jako by Medvěd udělal to, co někdy dělají největší filmové blockbustery, a rozdělil své pozdější díly na dva.
Jednou z mnoha diskusí, které se kolem Medvěda pravidelně objevují, je, že neustále získává ceny v kategorii „komedie“, což je paradox, protože o dobrý vtip nezakopnete a jedná se spíše o exhibici kyselých ksichtů. Je to film o smrti a zoufalství, stejně jako o jídle. Rodina Fakových zde dostává zdlouhavou podzápletku, která se zdá být ústupkem směrem k odlehčené náladě, ale trvá příliš dlouho a ruší závažnější témata, která se zoufale tlačí do popředí. Šibeniční humor je jedna věc, ale fackovací panák určitě patří jinam.
Držte všichni hubu!
Sezónu otevírá epizoda, která udává tón. V převážně bezdialogové koláži všech Carmenových předchozích rolí v kuchyni se dozvídáme, co z něj udělalo kuchaře, kterým je dnes. Celkově působí sezóna kruhovým dojmem, který se neustále vrací k myšlence, že Carmen je možná odsouzen opakovat své chyby. To vytváří další vazbu: úporné opakování je nepřítelem přesvědčivého vyprávění. Je třeba se pohnout. To znamená, že vynikající Sydney (Ayo Edebiri) je poněkud odsunuta na vedlejší kolej, a to jak v ději, tak do jisté míry i v celé sezóně. Velká škoda!
Přesto, když to zrovna frčí, je Medvěd stále jedním z nejlepších současných seriálů v televizi. Pokud by toto byla recenze jednotlivých epizod, pak dvě z nich jsou opravdu skvělé. První z nich je Ubrousky, ve které se dozvídáme, jak se kuchařka Tina (Liza Colón-Zayas) dostala do chaotického světa rodiny Berzattových. Druhým je Ice Chips, v podstatě dvojdíl, a to opravdu krásný. V něm Carmyina sestra Nat (alias Sugar, hraje ji Abby Elliott) začne rodit. Obě provádějí vlastní inventuru minulosti a vybrousí Medvědí sentimentalitu do syrové a něžné podoby.
V Medvědovi na sebe všichni buď křičí, aby „drželi hubu“ (a nikdo neposlechne), nebo trvají na tom, jak moc se mají rádi. Tyto extrémy jsou výstižným shrnutím třetí sezóny, která kolísá mezi oběma stavy. Je to ten typ seriálu, který vyvolává hluboké sympatie, a i přes své nedostatky mám Medvěda velmi rád. Ale popravdě řečeno, tohle není Medvěd v nejlepší formě. Spíš ho někdo střelil při žraní houbaře do zadku a teď se plouží temným lesem. A my budeme čekat, až z něj ve čtvrté sérii zase vyleze. Snad v lepší kondici.
