Dvě hvězdy od MICHELIN Guide jsou u Davida Toutaina za nádhernou prezentaci jídel. Slavný šéfkuchař drze kombinuje španělskou avantgardu, japonskou preciznost a zároveň severský naturalismus. A jde mu to skvěle!
To, jak David pracuje s texturami různých ingrediencí, a také, jak chytře a nakonec i opravdu drze je dává dohromady, mi přišlo vážně skvělé. A to, že kombinuje řekněme španělskou avantgardu, japonskou preciznost a zároveň severský naturalismus a jde mu to, je skvělé! Navíc jsou jídla nádherně prezentována a opravdu celý večer působí tak trochu jako kdyby vás David vzal na výpravu do lesa u moře, občas něco někde utrhl nebo ulovil a šupem dal na talíř. Samozřejmě, v rámci téhle metafory je třeba René Redzepi z Nomy pořád dál a jde hlouběji, jinak je tu ale večeře hodně působivá, zajímavá, zároveň tak nějak uvolněná a zábavná. Musel jsem se usmát, když mi pak taková živější a komunikativnější číšnice přišla říct, že celou dobou přemýšlí, odkud tak mohu být – řekl jsem jí, ať něco zkusí tipnout a ona prý, „z Řecka?“. Rozesmála mě na celý zbytek večera, ale jinak tu každopádně vše funguje znamenitě a v konci se i znamenitě najíte; co víc chtít?
Užil jsem si to moc - ale co to, konec? Ach jo, měl jsem si dát to rozšířené menu, říkal jsem si potom :). Prostředí restaurace mi sice nijak výjimečné nepřišlo, prostor má totiž různé malé průchody, ve kterých jsou stolky pro hosty kupodivu také. Nedávno přidali horní nevětrané patro, které navíc sousedí s WC, a hosté tu jsou dost namačkáni. A tam je atmosféra zcela odlišná a o stupeň horší – tak pokud byste se sem chystali, určitě trvejte na dolním prostoru! Ovšem jinak je tu večeře opravdu zajímavá a tak nějak soustředěná a stojí za to.
Zdroj: www.kalerta.com
