Znalcům je japonská whisky dobře známá a jména jako Nikka, Suntory nebo Chichibu byste v jejich slovníku našli bez problémů. Méně známý už je ale fascinující příběh o tom, jak se whisky dostala do Japonska a jak z něj následně dobyla svět.
Pokud mohou západnímu světu některé aspekty japonské kultury zcela unikat, u whisky to může platit dvojnásob. Avšak v posledních dvou dekádách se těší celosvětově velké oblibě a pevně se uchytila v prominentní společnosti skotské a irské whisk(e)y. Přitom se rozhodně nejedná o náhlý boom, který by měl opadnout. „Produkce v zemi vycházejícího slunce probíhá déle, než si většina lidí uvědomuje. Základ k produkci první ryze japonské whisky byl položen již v roce 1923 a první single malt, tedy jednosladová whisky, byla na trh uvedena 1. dubna 1929. Právě tento den se tak slaví každoročně jako Mezinárodní den japonské whisky,“ přibližuje téma Kryštof Hordina, whisky ambasador společnosti Ultra Premium Brands, která Nikka Whisky v Česku distribuuje.
Cesta skrz kulturu a ocenění
Japonsko je dnes známé výrobou vysoce kvalitní whisky, ale nebylo tomu tak vždy. Před přelomem tisíciletí se o produkci japonské whisky mimo Japonsko vědělo jen velmi málo. Sean Connery si zahrál v roce 1992 v reklamě na dvanáctiletou whisky Crest Aged společnosti Suntory. Ta se však vysílala pouze v Japonsku. Pozornost světa whisky upoutal až okamžik, kdy desetiletá jednosladová whisky Yoichi od společnosti Nikka získala v roce 2001 ocenění Best of the Best v soutěži Whisky Magazine. Porazila tak více než 60 dalších vzorků obsahujících převážně vyhlášené whisky destilované ve Skotsku, rodišti tohoto nápoje.
O dva roky později se ve filmu Ztraceno v překladu japonská whisky opět dostala do centra pozornosti, když Bill Murray pronesl dnes již známou větu: „Pro chvíle odpočinku, udělejte si čas na Suntory," kterou doprovázela láhev whisky Hibiki 17.
Možná víte, že první destilérií whisky v Japonsku byl lihovar Yamazaki, který zahájil provoz v roce 1924. Od té doby byla v Japonsku založena spousta značek a postaveno mnoho palíren. Poté, co japonská whisky získala kolem roku 2010 několik hodnotných a relevantních ocenění na mezinárodních soutěžích, zaznamenala celosvětový boom. K nejvýraznějšímu nárustu produkce whisky ze země vycházejícího slunce dochází v polovině roku 2016. K únoru 2024 je v provozu celkem 96 palíren whisky po celém území Japonska, od Hokkaida po Okinawu. Včetně těch, které jsou v současné době ve výstavbě nebo se plánují, je jich celkem 103!
Díky uznání pro své řemeslné zpracování, jedinečné chuťové profily a celkovou kvalitu se Japoncům s jejich whisky na světovém trhu s alkoholem daří stále více, což se samozřejmě odráží i na státní kase. Japonská whisky je s 56,1 miliardy jenů největším alkoholovým vývozním artiklem Japonska. Jenom pro srovnání, až na druhém místě je saké s 47,5 miliardy jenů. Co se týká celosvětové produkce whisky, tak nejvíce legendárního destilátu se vyrobí samozřejmě ve Skotsku, následovaném Spojenými státy. Japonsko se každoročně předhání s Irskem o třetí místo
Nikka, příběh vášně bez hranic
Vraťme se do však roku 1853, kdy se Japonsko stále ještě nacházelo v období izolace známé jako Sakoku, což v překladu znamená „uzavřená země". Tato politika, prováděná šógunátem Tokugawa v letech 1639 až 1853, až na jednu výjimku přísně omezovala kontakty a obchod s cizími národy, fakticky tedy izolovala Japonsko od zbytku světa. Když však v roce 1853 vplul do tokijského přístavu americký komodor Matthew Perry a následně dosáhl svého požadavku obchodní spolupráce obou zemí, skončilo po více než 200 letech období izolace. Japonsko se mohlo konečně vydat na cestu modernizace a přijímání západní kultury a technologií.
Perryho posádka nechala Japoncům na rozloučenou 110galonový sud whisky. Temný, intenzivní a tajemný destilát zaznamenal mezi Japonci velký úspěch. Byl tu však problém. Nikdo totiž netušil, jak tento žádaný alkohol znovu vyrobit.
První pokusy o výrobu whisky nebyly příliš úspěšné. Japonci si uvědomili, že jsou kvůli své izolaci velmi pozadu za Západem. Bez technického know-how pokračovala výroba nejrůznějších druhů životu či zdraví nebezpečného destilátu i v následujících dekádách.
10. ledna 1894 se v Takehaře v japonské Prefektuře Hirošima narodila stěžejní postava celého příběhu – Masataka Taketsuru, přezdívaný také otec japonské whisky. Pocházel z rodiny, která se od 17. století zabývala výrobou saké, což podnítilo jeho fascinaci chemií jakožto oborem.
V roce 1916 vystudoval technickou školu v Ósace, kde se specializoval na pivovarnictví. Poté nastoupil do společnosti Settsu Shuzo, jejíž specializací byla právě výroba alkoholických nápojů a v tomto momentě se chtěla začít věnovat i produkci whisky. Firma tedy měla vizi, finance i lokaci, nicméně chybělo jí to hlavní, know-how a právě proto se v roce 1918 mladý Masataka Taketsuru vydává na cestu do Skotska, kde má studovat formální výrobu whisky pod dohledem svého nadřízeného, Kiichira Iwaie, pozdějšího zakladatele společnosti Mars Whisky. Taketsuru musel jednou lodí přejet celý Tichý oceán, poté za pomoci železnice zdolat celé území Spojených států, aby následně sedl na další zaoceánskou loď a přesunul se do Velké Británie, což mu dohromady trvalo úctyhodných šest měsíců.
V prosinci 1918, tedy měsíc poté, co v Evropě skončila 1. světová válka a lihovarnictví bylo obecně v útlumu, se zapsal na univerzitu v Glasgow, kde se rozhodl studovat organickou chemii. Zároveň začal získávat i praktické zkušenosti v různých skotských palírnách. Například se ve Speyside, ve slavné palírně Longmorn se seznámil se skotskou míchanou whisky. V palírně Bo'ness naopak objevil používání Coffeyho destilačních kotlů pro destilaci obilné whisky. A toto setkání se ukáže pro jeho budoucí produkci jako stěžejní.
Velmi pilný student Taketsuru si všude dělá podrobné poznámky o celém výrobním procesu, z nich pak vznikne podrobná Taketsurova zpráva mapující veškeré detaily. Zároveň se svou chabou znalostí angličtiny a bez pomoci jakéhokoliv Google Translatoru překládá knihu doktora Inese, pravděpodobně největšího tehdejšího odborníka na skotskou whisky. Oba texty, z níž vzniknou knihy, se v budoucnu stanou základem japonské produkce whisky a můžete je vidět v muzeu Nikka Whisky ve městě Yoichi.
Skotsko v Japonsku
Později se ukáže, že Taketsura nepropadl pouze kouzlu obilného destilátu, ale také jedné skotské ženě. Jestliže se jemu přezdívá otec japonské whisky, tak sestra jeho spolužáka, Jessica Roberta Cowan, se časem bezesporu stane matkou tohoto destilátu. V roce 1920 navzdory rozdílnému názoru obou rodin se mladý pár vezme a postupně spolu začne cestovat po Skotsku a prohlubovat dále znalosti týkající se výroby whisky. Nicméně po nějaké době je potřeba se opět vrátit domů do Japonska a zúročit nabyté informace. Absolvují opět šest měsíců dlouhou cestu a Jessicu čeká výrazný kulturní šok. Mimochodem rodné Skotsko už nikdy v životě neuvidí.
Masataka je vybaven rozsáhlými znalostmi a zkušenostmi týkající se výroby whisky a připraven je zůročit. Bohužel společnost, pro kterou pracoval, zkrachuje a tak se ocitá bez práce. Zde se ukáže obrovská pomoc Jessicy, která si je v Japonsku nucena změnit jméno na Rita. V době, kdy japonské ženy nesmějí vykonávat zaměstnání, nesmějí studovat nebo třeba volit, začíná Rita učit děti angličtinu a tímto způsobem živit rodinu, což bylo na začátku 20. století v Japonsku těžko uvěřitelné sci-fi. Masataka ve svých pamětech vzpomíná, že díky její oběti mohl on v sobě dál živit sen o výrobě japonské whisky.
Píše se rok 1923 a Taketsuru spojil síly se Shinjiro Torim, zakladatelem společnosti, ze které se později stane celosvětově známé Suntory, tedy největší současný výrobce japonské whisky.
Taketsuruovy odborné znalosti a odhodlání vytvářet autentickou whisky skotského typu hrály zásadní roli při formování výrobních metod používaných následně ve všech japonských palírnách. Zdůrazňoval význam vysoce kvalitních surovin, tradičních kotlíkových destilací a zrání v dubových sudech. Ačkoliv palírna nebyla z jeho pohledu postavena na vhodném místě, byl zanedlouho - v roce 1924 jmenován ředitelem lihovaru. Využil své znalosti z pobytu ve Skotsku a podařilo se mu sehrát klíčovou roli při výrobě vůbec prvního produktu whisky Yamazaki, s názvem Suntory Shirofuda. Přestože se jednalo o první oficiální japonskou whisky, překvapivě nebyla veřejností příliš dobře přijata. Chuť inspirovaná skotskou whisky nebyla pro japonské chutě dostatečně jemná a společnost Suntory zaznamenala úspěch v oblasti whisky až s whisky Kakubin, která byla uvedena na trh v roce 1937.
Základy legendárních palíren
Tři roky předtím, v roce 1934, se však Taketsuru, který měl zásadní podíl na výrobě whisky Suntory, rozhodl, že se osamostatní a založí vlastní palírnu. Již se poučil z chyb, obeznámil se s trhem a našetřil nějaké prostředky. První ze dvou lihovarů, které Taketsuru založil, se nachází v Yoichi na severním japonském ostrově Hokkaidó – zhruba 50 kilometrů od města Saporo. Tuto oblast Japonska považoval za nejvíce podobnou Skotsku, pokud jde o klima a terén.
V lednu 1961 ve věku 64 let umírá Rita a Masataka je zdrcený. Na její počest a jako poděkování za vše, co s ním prožila, vytvořil Nikka Super – whisky, která dnes už jako jediná v základní nabídce společnosti ještě pamatuje jejího zakladatele. K úspěchu společnosti Nikka přispěla Rita zcela zásadním způsobem a stala se nečekanou ikonou japonské whisky.
Po celou dobu stála Rita po Masatakově boku jako morální a částečně i existenční podpora, její role u Nikka Whisky je zásadní. Právě díky jejím postupně nabytým učitelským kontaktům získali investory pro začínající společnost. Zároveň z dědictví založila mateřskou školku s názvem Rita.
Město přejmenovalo silnici č. 229, která vede před hlavním nádražím v Yoichi, na Rita Road a zařadilo Rita House v areálu lihovaru v Yoichi mezi určené hmotné kulturní statky podle japonských zákonů. Je pravděpodobné, že Masataka i Rita budou v Japonsku drženi v úctě ještě mnoho let.
Tři desítky let od otevření Yoichi lihovaru reagoval Masataka na stále se zvedající poptávku po japonské whisky a začal hledat místo pro nový, druhý lihovar. Věřil, že míchání několika původních whisky vyrobených v různých palírnách dodává výslednému míchanému destilátu bohatost a chuť. Místo pro svoji novou palírnu našel nakonec nedaleko města Sendai, u hranic prefektury s Yamagatou. Nachází se vysoko v horách na soutoku řek Hirose a Nikkawa.
Říká se, že Masataka chodil tři roky pěšky po Japonsku a hledal vhodnou lokaci. Při své první návštěvě tohoto místa Taketsuru ochutnal Nikka Whisky Black tím způsobem, že ji ponořil do čisté vody řeky Nikkawa, připravil si tedy whisky tradičním japonským způsobem Mizuwari. A právě tento zážitek ho vedl k rozhodnutí postavit palírnu přímo na tomto místě.
Japonská whisky obecně stojí na dvou pilířích – tím prvním je unikátní chuť, která se díky mentalitě Japonců zaměřuje primárně na vstupní surovinu a je tedy velmi obilná, cereální a sladová. Druhým, neméně významným, pilířem je bezesporu autentický příběh, který za ní stojí a který je detailně zaznamenán. Za sto let se Japonsko stalo významným a plně respektovaným hráčem na poli výroby whisky. Dokonce se již objevují i názory, že právě Japonci převezmou otěže v udávání trendů.
Nikka Whisky od svých prvních chvil ušla významnou pouť a nesmazatelně se zapsala do kroniky Japonských destilátů, které bezesporu reprezentuje i na celosvětové whisky scéně v prémiové skupině toho nejlepšího, co může světový whisky trh vůbec nabídnout. Letos tak slaví své 90. narozeniny a do budoucna se z rukou tamějších masterblenderů v čele s legendárním Sakuma Tadashim můžeme těšit na spousty vynikajících kousků. Připít si můžete například ikonickou půllitrovou lahvičkou Nikka From the Barrel, která spatřila světlo světa v roce 1985 a od té doby je nejprodávanější japonskou whisky v Evropě.
