Douro Valley – místo, kde se snoubí vášeň pro víno, jídlo a cestování. Údolí stejnojmenné řeky Duoro je místem explozí chutí a přírodních scenérií. Měli jsme šanci to tušit, ale rozhodně ne plnohodnotně předpokládat ještě ve chvíli, kdy jsme v Portu vystoupili z letadla.
V Praze je sice zimní počasí, v Portugalsku nás ale vítá krásných 17 stupňů, sluníčko je intenzivní, což pocit příjemného klimatu umocňuje. Mimo to na nás čeká taky Emiliano Di Renzo, náš ano – italský průvodce. Shodou okolností Ital, který má za ženu Britku, takže jeho angličtina je skvělá. A také shodou okolností Ital, který léta pracuje pro jednoho z nejvýznamnějších producentů portských vín, Graham´s Port, což je prominentní Port house.
Zhruba za hodinu už vystupujeme z auta na totálně neuvěřitelném místě, Douro Valley. Legendární údolí, také zapsané v UNESCO, nabízí na první pohled neuvěřitelné přírodní scenérie, kde se střídají kaskádové vrstvy s vinicemi, sem-tam v dálce vidíme uprostřed vinohradů domek. Alespoň z dálky se to tak jeví. Ovšem ten náš „domek“, u kterého vystupujeme, je stoprocentní „old money“ vila, s krbem, spoustou privátních pokojů, společnou jídelnou, centrální kuchyní a terasou, na které už na nás po našem zabydlení čeká Emiliano. S úsměvem na rtech pro nás míchá Porto tonic a věřte, že v rámci tohoto počasí nic lepšího dostat nemůžete. Drink z bílého portského Graham´s Blend Nº5 a tonicu, navíc na ledu, je dokonalý stejně, jako kdybyste si připravili jakýkoli spritz či Gin&tonic. Tento jednoduchý koktejl si v Evropě získává stále větší popularitu a my se sklenkou v ruce tušíme, že v Česku o něm v brzké době hodně uslyšíme.
Posedávajíc nebo opírajíc se o zábradlí terasy vily s výhledem na řeku Douro si vychutnáváme drink a Emiliano nám vypráví o pěti vinařstvích, které Grahams vlastní, Quinta dos Malvedos, Quinta das Lages, Quinta do Vale de Malhada, Quinta da Vila Velha a Quinta do Tua. Od roku 1970 patří Grahams pod společnost Symington Family Estates a ta vlastní dohromady přes 1000 hektarů vinic. Většina z nich je stále orientovaná na produkci prvotřídního portského, ale pořád více se začínají objevovat vlaštovky výborných, především suchých tichých vín. Třeba se o nich dozvíme více někdy později. Teď se totiž přesouváme ke stolu, kam budou místní dámy z kuchyně postupně servírovat ryby, sýry, salát a nakonec také dezert.
Dejte portské do lednice
A na ta tichá vína skutečně došlo. Naturální bílé Altanou Douro 2021 je skvělé, svěží, až malinko pikantní, má úžasnou kyselinku. Nic komplikovaného, naopak je to každodenní víno a dobře vyvážené podobně jako červené Altano Rewilding Douro 2021, v chuti středně plné, tak akorát svěží a krásně ovocné. K těstovinám a k salátům nebo k rybímu masu jsou obě vína dobrým společníkem. A pak Emiliano přináší dvacetiletou verzi Grahams Towny Port. V té chvíli a na tom místě ve vůni nejvíce oceňujeme ovocný, lehký nádech pomerančové kůry, v chuti je to prvotřídní balanc, krásně zakulacená chuť a schopnost vína rozvinout další chutě v ústech. Náš hostitel přitom vysvětluje, že portská vína se mají pít mírně chlazená a že právě neznalost tohoto důležitého momentu mnoho konzumentů v první chvíli po napití portského odradí. Takže ano – portské patří do lednice. Vychutnáte si ho pak lépe jako aperitiv a také ve formě skvělého digestivu.
Druhý den ráno nasedáme do dvou stylových retro vozů značky Land Rover Defender a vyjíždíme na vrchol údolí. Je to neuvěřitelný pohled. UNESCO naprosto správně hodlá ochránit zdejší ráz přírody a vinic, rozprostírajících se všude, kam oko dohlédne. Jednotlivé terasy, jak nám vysvětluje Emiliano, jsou stavěné ručně a vybudovat je trvalo staletí. Ale byla to nutnost. Strmost svahů by jinak neumožnila pěstovat zde vinnou révu. A shodneme se na tom, že by to byla věčná škoda.
Každá terasa nese jednu řadu vinné révy a je tak úzká, že se sem žádná technika nedostane. To znamená jediné – pouze ruční sběr hroznů. Jsou to malé bobule s pevnou slupkou. Vinice na svazích musí odolávat chladu klesajícímu pod nulu a naopak teplotám, které běžně přesahují 35 stupňů Celsia. Emiliano jakoby mimochodem zmiňuje, že v průběhu loňského léta teploty přesáhly 40 stupňů. Říkáme si, že těch našich 17 stupňů je vlastně úplně ideální stav. Saháme na keře odrůd nám neznámých jmen jako Touriga Franca, Touriga National, Tinta Amarela a Tinta Barroca, ze kterých se postupem času stává portské víno. Jejich hrozny se na některých místech stále šlapou podle tradic, tedy v kamenných lagarech. My jsme měli možnost ve vinařství Quinta dos Malvedos vidět první moderní lagar na světě. Je natolik sofistikovaný, že vína vyrobená tímto zařízením bývají přinejmenším stejně dobrá jako ta z tradiční výroby. Dle Emiliana mají dokonce občas i lepší výsledky než ta tradiční.
Zestárnout u Atlantiku
Po sklizni musí místní masterblender ochutnat a hodnotí každý mošt a následně se pustí do míchání zkušebních směsí pro každý sud. Nepředstavujte si ovšem sudy podobné běžnému vinařství, tady se bavíme o obrovských dřevěných kádích, které mají nejenom úctyhodné objemy, ale i věk. Mnohokrát se ve vinařství jejich dřevo využívá desítky let, někdy dokonce i 100 let. Mimořádně důležité je u portského samozřejmě zrání. Kolik let, v čem a kde.
A Grahams portská vína zrají v Portu, přesněji v objektu pojmenovaném Graham's 1890 Lodge ve Vile Nova de Gaia. Mimo jiné je to také skvěle zařízené návštěvnické centrum. Ten warehouse stárnoucích vín je ohromný. Aby ne! Jde tu přece o charakter…
Portské můžeme jednoduše rozdělit na to, které zraje v lahvích, a to, které zraje ve vyzrálém dřevě, jak nám popisuje Emiliano. Vintage portské stráví v dřevěných kádích jen asi 18 měsíců. Po lahvování již nepřichází do styku se vzduchem, takže barva, struktura, komplexnost a charakter vína se s časem pomalu mění. Portské označené jako Tawny zraje v dubových sudech, aby byl zajištěn dobrý kontakt s kyslíkem. To způsobuje rychlejší změnu barvy: od původní tmavě fialově červené až po krásné tawny odstíny. Barva a chuť tawny se v průběhu let strávených v sudech dále vyvíjí. Nezapomínejme také, že jsme u Atlantiku, jehož chladný vzduch je klíčový pro pomalé a vyvážené stárnutí portských vín. Tak trochu jim závidíme. Totiž, kdo by nechtěl zestárnout na pobřeží Atlantiku?
Poslední večer nás ještě Emiliano pozve na degustaci portských vín. A právě tam se rozevře chuťová a aromatická paleta portského naplno. Ochutnáváme klasické Six Grapes Ruby Reserve Port z výběru hroznů z nejlepších vinic, přecházíme skrze desetileté, dvacetileté, třicetileté a dokonce čtyřicetileté Tawny Port, každé jinak přístupné, každé jinak neuvěřitelně jiné a krásné. Až se dostaneme k ročníkovým záležitostem jako třeba Late Bottled Vintage Port 2017 a k raritám, které nikde jinde mimo Grahams dům neochutnáte.
Stmívá se a nám to zítra letí domů, do Prahy. Jsme plni portugalského sluníčka, skvělých chutí místních pokrmů (o těch bude řeč příště) a napravených informací o portských vínech. A jedno je jisté – po tomto tripu už portské víno nikdy nebude stejné jako před odjezdem. Nezrcadlí totiž v sobě pouze portugalské klima, ale také staletí zkušeností předávaných z generace na generaci, stavění kaskádovitých teras, ručního sběru a dlouhých let zrání. Vychutnáme si ho úplně jinak. Se sýrem, s masem, s mořskými plody… A třeba i správně vychlazené.
