„Uděláme z Glenlivetu jedničku," slíbil Patrick Ricard, šéf druhé generace Pernod Ricard, krátce poté, co společnost v roce 2001 získala slavnou jednosladovou whisky od společnosti Seagram's jako součást Chivas Brothers.
The Glenlivet je od padesátých let minulého století nejprodávanější sladovou whisky ve Spojených Státech, nejdůležitějším trhem pro single malt kategorii, ale v rámci celosvětových prodejů byl na druhém místě.
Patrick Ricard se prvenství bohužel nedočkal. Zemřel v roce 2012, tři roky před naplněním tohoto svého velkého snu. Historický milník byl oficiálně potvrzen v září 2015, kdy byly zveřejněny údaje IWSR o 1 067 000 devítilitrových bednách prodaných za rok. Pod novým majitelem, společností Pernod-Ricard, se tím pádem objem The Glenlivet prakticky ztrojnásobil.
Master Distiller palírny The Glenlivet Alan Winchester tehdy ale zvolil velmi osobní oslavu, kdy pozvedl dram své whisky a rozjímal nad slavnou minulostí a slibnou budoucností značky. Taková zdrženlivost je v každém případě v souladu s danou whisky kategorií. Single malts mají mít punc výjimečnosti, vzácného zboží, něčeho, co objevíte sami nebo z doslechu. Jak říká Ken Grier, ředitel palíren Edrington: „Důležité pro nás je, abychom i nadále zůstali unikátní a prodávali vše, co vyrobíme, na nejvyšší kvalitativní úrovni."
Po rozšíření a modernizaci palírny The Glenlivet je dnes výrobní kapacita 21 milionů litrů sladového destilátu. "Kam až může růst Glenlivet?", ptali se lidé z branže. Nikki Burgessová, ředitelka globální značky sladových destilátů Chivas Brothers, na dotazy ohledně konkrétních čísel tehdy odpovídala zdrženlivě a obezřetní byli i další, kteří k tomu měli co říct. „Moje auto může jet 180 km/h, ale já s ním takovou rychlostí nejezdím," říká Winchester.
Tam, kde to všechno začalo
O Glenlivetu se říká, že je to ta single malt whisky, která to všechno začala. Mohlo by se to zdát docela vychloubačné tvrzení, které dokonce naleznete i na internetových stránkách brandu, ale vlastně je celkem pravdivé, když vezmeme v potaz, že po většinu 19. století to byla nejslavnější značka skotské whisky. V každém případě je její story bezpochyby unikátní a z dnešního pohledu snad až magická.
Mezi příznivce první Glenlivet whisky patřil i král Jiří IV., který ji požadoval hned po příjezdu na svou státní návštěvu Skotska v roce 1822. Mimochodem, byla to první návštěva vládnoucího monarchy od roku 1650. Dodnes se historici a lidé, zabývající se tímto tématem dohadují, a stále není jasné, zda měl na mysli konkrétně whisky destilovanou na farmě George Smithe, z níž se postupem času stala whisky Glenlivet, nebo se dožadoval jakéhokoli stařeného destilátu z tohoto údolí. Ale jedno je jisté – určitě byl daný nápoj nelegální. Teprve v roce 1824 se Smith stal prvním licencovaným palírníkem ve Speyside, kde téměř každý provozoval nelegální palírnu jaksi bokem. Mezi další slavné influencery značky, řečeno dnešní mluvou, patřil slavný britský spisovatel Charles Dickens.
V počátcích podnikání Smithův nový podnik téměř zkrachoval a přežil jen díky podpoře 500 liber od místodržitele, vévody z Gordonu. Smithovi sousedé, kteří pokračovali ve výrobě pálenky načerno, Smithovi vyhrožovali, že jeho tehdejší palírnu Upper Drummin vypálí od základů. Od té doby měl palírník vlastně neustále za opaskem pár pistolí. Takové krásné příběhy se o Glenlivetu povídají.
Smith zemřel v roce 1871, předtím ale stihl palírnu přestěhovat o několik mil níže, do jejího současného sídla Minmore, aby byla strategicky blíž nové železniční trati Strathspey. Výroba v té době činila 4 000 galonů týdně a v Londýně se prý prodávalo kolem 100 sudů ročně. Není ovšem jasné, zda se pila míchaná u prodejců potravin a v hospodách, nebo měla větší úspěch ve své původní podobě. Expedice byla velmi jednoduchá. Z palírny se whisky vozila koňskými povozy na nádraží Ballindalloch a poté Smithovu agentovi v Edinburghu Andrewovi Usherovi.
Zrod Speyside
Již v roce 1853 uvedl právě Usher na trh whisky Old Vatted Glenlivet, což první skutečný prototyp blendované skotské whisky. Brzy se do regionu začali sjíždět další výrobci, u železničních tratí vznikaly palírny a ty dodávaly klientům whisky ve stylu Glenlivet. Navíc ke svému názvu připojily kouzelné písmeno „G“. Všechno to špatné, okopírované a ne příliš morální, má ale pro nás minimálně jeden pozitivní výsledek. Společně tyto palírny definovaly to, co se v budoucnu stalo známým jako Speyside.
Po vleklé soudní bitvě, která začala v roce 1886, se Smithovu dědici Johnu Smithovi podařilo snížit počet palíren, které se ve svém názvu přímo hlásily ke Glenlivetu, na deset a následně svou palírnu zajistil ochrannou známkou The Glenlivet. A eskapádám nebyl konec. Po požáru byla palírna obnovena, během první světové války uzavřena a až v roce 1921 ji převzal kapitán Bill Smith Grant.
„Byl to vždy velmi vytížený a úspěšný lihovar, který fungoval i v době, kdy ostatní měli krizi," říká Winchester. V roce 1932, v době vrcholící hospodářské krize, byla jednou ze dvou fungujících sladoven v celém Skotsku. O rok později byla v USA zrušena prohibice a zanedlouho se už Glenlivet prodával v miniaturních lahvičkách ve vlacích Pullman, které křižovaly Ameriku.
V byznysu nastává další zlom v roce 1972, kdy se značka spojila s dalšími a vznikla společnost Glenlivet Distillers Ltd., kterou o šest let později koupila společnost Seagram's za rovných 70 milionů liber. Zatímco Glenlivet se stal v Americe vedoucí single malt whisky, která s přehledem obstarala polovinu všech prodejů, prioritou Seagramu byly vždy spíše prodeje Chivas Regal, což dokládají i další svědectví. „Když jsme Glenlivet převzali, nefungovala na plné obrátky a ve skladu byly hodně velké zásoby," říká Winchester o koupi společností Pernod-Ricard v roce 2001.
Zapůsobilo na něj, že francouzská skupina krásnou skotskou whisky The Glenlivet chápe, a věří, že dokáže zopakovat úspěch, který měla s jinou ultraprémiovou značkou whisky - Aberlour, nejprodávanější značkou ve Francii. Brand se stal prioritním, výroba šla nahoru a sudy se přestaly prodávat konkurenčním palírnám. Počet palíren Chivas Brothers se v roce 2008 zvýšil ze šesti na čtrnáct a další expanze na sebe nenechají dlouho čekat.
Dnes palírna produkuje nejširší škálu single malts ve Skotsku. Od základní řady, přes sudové síly whisky Nadurra, vzácné edice Cellar a Winchester Collection, nebo nově řada Original Stories, která se objeví v ČR.
Palírna je na poměry sladové whisky skutečně nadprůměrně velká a člověk si říká, co by si o tom všem dnes pomyslel George Smith. Kdyby se vrátil, Winchester by mu nalil trochu z nové edice Licensed Dram, aby si uklidnil nervy a pak by mu vysvětlil, jaká je situace na obrovských nevyužitých trzích, jako jsou Indie, Tchaj-wan a Mexiko. A všechno by jistě dobře dopadlo.
I tuto unikátní whisky můžete zakoupit na www.prestigeselection.cz
