Mít v kapse titul vítěze Diageo World Class Competition by chtěl každý dobrý barman. A pokud říká, že ne, tak mu nevěřte. Před pár dny tuto cenu vyhrála Anna Postníková z pražského L´Fleur baru.
Když s takovým titulem umíte dál pracovat jako například Vítězslav Cirok (vítěz z roku 2015) nebo Adrián Michalčík (ten vyhrál v roce 2016), stoupá vaše prestiž, cena i povědomí o vás. Mimochodem, oba barmani soutěžili a vyhráli za L´Fleur bar stejně jako teď Anna.
Ty jsi jako první žena v České republice vyhrála prestižní soutěž Diageo World Class Competition. Co se ti honilo hlavou, když se vyhlašovaly výsledky?
Byly to nervy. Stála jsem u baru s Petrem Bobulou a Matějem Brunovským (oba další soutěžící, pozn. red.). Když se vyhlásilo třetí a druhé místo, tak mi oba říkali, že první budu já. Nevěřila jsem jim. V tu chvíli si to člověk prostě nepřipustí. Jasně, doufáš v to celou dobu a jdeš do soutěže s tím, že ji chceš vyhrát, ale i tak to bylo něco neuvěřitelného.
Nastolila jsi svým vítězstvím nový trend? Začnou teď vítězit v barmanských soutěžích více ženy?
To záleží. Obecně je v barmanských soutěžích více mužů než žen, stejně jako za barem. Takže pravděpodobnost vítězství převažuje na stranu chlapů. Letos bylo dvanáct finalistů World Class, z toho jenom dvě holky. Ale vidíš, teď jsem to vyhrála já, takže to jde.
Co udělá u přípravy nebo servisu koktejlu barmanka jinak než barman?
Osobně v tom moc rozdíl nevidím. Od začátku jsem v barech pracovala v čistě mužském prostředí. Jednu kolegyni jsem měla chvíli v AnonymouS Baru, jinak samí chlapi. Mám za to, že máme podobný styl práce i servisu. Jde nám všem o jedno – dát hostům co možná nejlepší zážitek a osobně jim nejvíce vyhovující drink.
Co třeba větší pečlivost, koncentrace na detail?
Je možné, že je to, co jsi právě zmínil, přisuzováno spíše ženám, ale v praxi je to člověk od člověka.
Mezi tebou a Honzou Šebkem, který letos skončil na druhém místě, rozhodl v bodovém hodnocení jenom kousek a dle slov lidí, kteří finále sledovali, tě právě hlubší vědomosti nebo dotahování věci dokonce posunuly dál.
Možné to je. Bude to tou školou, kterou jsem dostala v AnonymouS baru, což byl můj první koktejlový bar. Byla to poměrně tvrdá škola. Musela jsem si projít spoustou testů a dokazovat, že pracuji správně. Tam mě naučili pracovat na sobě.
Nicméně v loňském roce jsi přestoupila do L´Fleur baru a svým vítězstvím jsi vlastně navázala na tradici vítězů World Class z tohoto baru – nejdříve Víťa Cirok, pak Adrián Michalčík a teď ty.
Hlavně oba kluci to na globálním finále dotáhli do TOP6, takže má L´Fleur tuto příčku nastavenou hodně vysoko. Je to hodně velká motivace.
Ty ses do barového prostředí dostala z kavárny. Pomáhá ti nějak větší povědomí o kávě?
Určitě ano. Jednak jsou tu koktejly, kde káva hraje svou roli, takže když chce host drink s kávou, jsem ve svém živlu. Mimochodem, právě v AnonymouS baru se mi povedlo prosadit, abychom hostům nabízeli výběrovou, kvalitní kávu, když už pracujeme s prémiovým alkoholem.
A ve World Class?
Tam jsem s kávou pracovala v rámci minulého ročníku, kdy jsme míchali s rumem Zacapa, což se hodí. Objevila jsem tehdy pro soutěž kávu, kterou pěstují necelých sto kilometrů od města Zacapa. Povedlo se mi ji získat a připravit porotcům jako doplněk ke koktejlu. Ta káva krásně hrála s chuťovým profilem rumu Zacapa, což se u twistu na koktejl, do kterého káva nejde a který jsem měla připravit, hodí dokonale.
A v aktuálním ročníku?
Letos jsem nešla touto cestou. Chtěla jsem použít jiné ingredience.
World Class se prezentuje jako soutěž, kde jde především o komplexnost barmana, což znamená i praxi za barem. Díky probíhajícím omezením a zavřeným gastroprovozům v posledním roce praxe moc nebylo. Jak se bez toho dá na soutěž připravit, když nestojíš za barem?
Doma v kuchyni, což není to samé. Třeba u disciplíny Speed Round, kde jde o čas, věřím, že kdybychom nebyli díky pandemii vytrženi z běžného barového provozu, tak u všech vypadá míchání na čas jinak.
Spousta barmanů nestála za barem už třeba rok. A to se podepíše. Nemáš denní trénink, kontakt s hosty, nemluvíš na ně a to chybí. V tomto finále jsem vlastně stála za barem poprvé od prosince a mými hosty byli mí porotci.
Když už jsme u té komplexnosti – letos nebyl teoretický test…
A na ten jsem se zrovna hodně těšila!
…blind testing, odpadla i anglická prezentace…
Ano. Protože jsme měli jenom domácí porotce, nedávalo smysl prezentovat práci v angličtině.
Nevnímáš to jako nevýhodu? Globální finále bude v anglickém jazyce probíhat určitě. Třeba sis to teď mohla zkusit…
Rozhodně ne. Jednak jsem si takovou prezentaci zkusila už v minulém finále, kde v porotě seděli David Rios a David Beatty. Především jsem ale do loňského roku, tedy dokud to bylo možné, pracovala v barech, které jsou hodně navštěvované cizinci. Třeba z 95 % jsme za barem nepromluvili česky. Takže o alkoholu mluvím lépe a častěji v angličtině.
Jak jsi před chvilkou řekla, letos byli rozhodčí jenom z České republiky. Byla tedy velká šance, že se budete všichni osobně znát. Vnímala si to jako výhodu nebo naopak?
Všichni se navzájem znali. Na jednu stranu to byla výhoda, protože jsem z běžného provozu věděla, co kdo pije. Znáš je, můžeš je snadno kontaktovat. Na druhou stranu to byla pro mě velká zodpovědnost namíchat drinky perfektní. Říkala jsem si – oni mě znají, oni vědí, že ten drink normálně umím namíchat. Takže jsem je nechtěla zklamat.
Koho jsi v rámci soutěže vnímala jako největší konkurenci?
Sebe sama. Musela jsem se poprat sama se sebou, s vlastními nervy a nápady. Můj původní cíl byl dostat se do TOP5 ve finále. Dopadlo to ale ještě lépe.
A ze které části jsi měla největší respekt?
Z toho Speed Roundu, protože jsme nevěděli, jak to bude probíhat. Nakonec jsme losovali z karet tak, abychom před porotou na čas míchali ze šesti drinků dva míchané, dva připravené shakerem atd. Následně jsme měli dvě minuty na přípravu celkového pracoviště včetně skleniček, lahví a surovin. Kdybych mohla, tak to hned teď udělám celé znovu a jinak.
Mohu to tak říct, že Miloš Danihelka byl letos tvým mentorem?
Přesně tak.
V té chvíli do rozhovoru vstupuje Miloš Danihelka, barmanský matador a autor konceptu L´Fleur baru:
M.D.: Tak bych to úplně nedefinoval. Bavili jsme se o tom, jaké jsou podmínky finále, co je potřeba mít a co nachystat, a poslechl jsem si od ní, co chce dělat, jaké má nápady. Já jí jenom pomohl tyto nápady dál rozvíjet.
Ale to je mentorství nebo ne?
M.D.: Možná… Ale všechny drinky už měla Anička hotové. Já jsem je jenom ochutnal a doladil.
Tak sparing partner.
M.D.: Tak to ano – takový sparing partner. Všechno jsme ale řešili po telefonu. Do poslední chvíle nebyla možnost její drinky ochutnat.
Za barem se teď kvůli pandemii nevídáme, tak jsem mu volala, protože jsem vše připravovala doma v kuchyni a drinky neměl kdo ochutnat. Můj pes mi drink nezkontroluje. Takže jsem využila kolegy barmany Petra Bobulu a Petra Plieštika a nakonec, v úterý před středečním kolem, jsem šla tady za Milošem, když už jsme chystali bar pro soutěž. Tehdy jsem si vyslechla jeho feedback.
Globální finále Diageo World Class Competition je naplánované na letošní červenec. Co od něj očekávat?
To vlastně vůbec nevím. Česká republika je první zemí, kde letos proběhlo lokální finále, ze kterého se postupuje na to globální v červenci.
Tak jinak – na čem budeš muset nejvíce zapracovat?
Synchronizace práce a komentování. A to pořádně, hezky a rychle.
Co třeba práce pod tlakem?
Když na směně denně „vyhazuješ“ stovky drinků a kolega u toho na tebe pořvává, že už potřebuje svou objednávku, protože hosté čekají deset minut, i když to není pravda… naučíš se pracovat pod tlakem.
A míváš trému?
Přiznávám, že nervy přišly v den finále. Šla jsem ven se psem, pak jsem si dala panáčka whisky a bylo to v pořádku.
Takže samozřejmě, že ty nervy jsou, ale když víš, že pro tu přípravu děláš nějakým způsobem maximum, tak si pak říkáš, proč se stresovat, víc už toho udělat nejde.
Asi začnu meditovat.
