Vstupujeme do největších švestkových sadů v republice. Jsou upravené, tráva je posekaná, stromy ověšené švestkami, které je potřeba sklidit. Počasí… to je jedno, je potřeba sklízet.
Jak plody skrze strom nasáknou novou dešťovou vodou, změní se jim cukernatost. Tím pádem hodnoty naměřené před pár hodinami v laboratoři přestanou platit. A právě přirozený ovocný cukr je pro naši následující cestu, kterou se švestkou nejbližší hodinu absolvujeme, hodně důležitou proměnnou. Jednoduše – není cukru, není slivovice.
Těchlov
Ulice, kopec, Vizovice. Těchlov je point, kde to celé začíná. Otvírá se brána tak velká, aby mohla projet i zemědělská technika. Na první pohled se zdá, že sad, do kterého jsme právě vstoupili, zeje prázdnotou. Ale dvě vzdálené skupiny lidí nás z omylu rychle vyvedou. Jsme v rozlehlých sadech, které obhospodařuje slavná vizovická destilérka RUDOLF JELÍNEK a.s.
„Pokud to jde, jak má, tak je předvojem skupina sběračů, kteří vysbírávají čerstvě spadlé švestky, ovšem bez jakékoli plísně. Jinak by to byla velká a zbytečná škoda,“ říká náš průvodce Miroslav Motyčka, obchodní a marketingový ředitel vizovické destilérky.
Za touto skupinou následuje důmyslný stroj s rolovacími plachtami, které se pokaždé natáhnou pod konkrétní strom, kterým šetrně zatřese pneumatická ruka, čímž zralé švestky popadají do připravené plachty a ta se s plody za stálé asistence dalších dvou lidí sroluje do přístroje. Ten je vyselektuje, vzduchem oddělí od listí a pomocí úzkého dopravního pásu švestkami postupně plní jednu přepravku za druhou. Lidská síla pak plné přepravky mění za ty prázdné. Švestky tak postupně rychle plní tři připravené paletové kontejnery umístěné na přívěsu auta s logem Jelínka.
„Za těmito sběrači,“ ukazuje rukou Motyčka na obsluhu stroje, u kterého stojíme, „jde běžně ještě další skupina sběračů. Ti ze země posbírají zbylé zdravé švestky. To je asi nejtěžší práce celého sběru, ovšem velmi důležitá. Když vidíme nezvednutou zdravou švestku na zemi, jsme z toho strašně smutní. Takže nám je velmi líto, že je letos kvůli okolnostem sběračů méně, než je potřeba.“
Transparentnost
Naskakujeme do auta a začínáme pronásledovat náš předvoj s přívěsem, jenž veze švestkami naplněné paletové kontejnery. Jsou stále přesně tři, což není ani málo, ani mnoho. Tak akorát pro rychlý a efektivní sběr.
„Nebojíme se cokoli z výroby pálenky ukázat,“ komentuje naši misi Miroslav Motyčka a u toho kroutí volantem v zákrutách cesty od vzdalujících se sadů. „Myslím, že se opravdu nemáme za co stydět. Více než sto let výroby slivovice JELÍNEK nás, myslím, naučilo do hloubky poznat kvalitní výrobu destilátů. Známe ji jako nikdo a ukážeme či vysvětlíme proces každému, kdo se bude ptát.“
Cesta to není dlouhá. Z vizovických kopců to do areálu destilérky trvá jenom několik minut. Vystoupíme z auta hned u velkého stroje. Budí fakt respekt. Kolem krouží vysokozdvižný vozík. A to dost šikovně a rychle. „Není mnoho lidí ve Vizovicích, kteří by dokázali být s vozíkem takto rychlí a zároveň šikovní,“ pochvaluje si kolegu Motyčka. Cílem je dostat nasbírané švestky do zařízení, které naruší jejich dužinu a rovnou potrubím distribuuje do obrovských kvasných tanků. Ve vzduchu voní čerstvý švestkový mošt.
Tvrdohlavost
Vstupujeme do haly plné obrovských kvasných tanků. Je jich totálně plná, tanků jsou tu desítky. A v samotné hale je pěkné vedro. Budova není izolovaná ani vytápěná. Vyhřívají jí samotné tanky, respektive ten kvasný proces, který se uvnitř nádob odehrává. „A to jste tu nebyl v létě,“ usmívají se zaměstnanci. Vystoupáme po kovových schůdkách nad tanky a můžeme sledovat, jak masa pomletých švestek plní jeden z nich.
Vtipné a výmluvné na sadech Jelínka je, že místní z blízkého i dalekého okolí jim nechodí krást švestky. Oni si rovnou vykopou stromek a odvezou si ho k sobě do zahrady. Potvrzují tak místní legendu, že Jelínek se dostává k lepším stromům, než běžný smrtelník. Není tomu tak. Jenom má sady velké, odrůdy správně kombinované a – díky zkušenostem – to prostě umí. Navzdory počasí, navzdory sousedům a dalším neduhům společnosti se Jelínkovi s jeho švestkami i destiláty daří.
„Neuhneme z cesty. Podívejte se na zadní stranu etikety, kde se píše, co v naší slivovici je. A kdyby nebylo, tak nám tu fabriku zavřou. My jsme ji zdědili, je jí 126 let a přece ji nenecháme zavřít tím, že na zadní stranu láhve napíšeme něco, co není pravda.“ Tak se nechávají zástupci destilérky RUDOLF JELÍNEK slyšet na každé degustaci pálenek, kterou organizují. Ať už je to v Jelínkově Koštovně přímo v areálu slavného vizovického výrobce či jinde v republice, odejdete z koštu v povznesené náladě. Díky informacím i destilátům. „Když děláme degustaci Vizovické slivovice, tak z ní všichni odejdou zjelínkovaní,“ usmívá se pod fousy Mirek Motyčka a my končíme prohlídku. Od švestky až po kvašení.
Fakt to celé trvalo jenom hodinu. A to je důležité. Sběr – rychlý převoz – rozemletí – tank. Nic víc. Kvašení budoucí slivovice může začít.
