„Majestátní, nevyzpytatelný, s mezinárodním věhlasem. Pro znalce patří do absolutně nejvyšší třídy", tak tento cognac chválili už před dvěma dekádami. A stejný status si drží i dnes. Impozantní brand Pierre Ferrand nás nechává nahlédnout do zákulisí. Jaký étos a hodnoty stojí za tímto oceňovaným domem?
Vy to víte a my také – majitelem Maison Ferrand, kam mimo jiné spadá právě i náš cognac, je Alexandre Gabriel. V průběhu jeho první pražského pobytu, který se nedávno uskutečnil, se nám potvrdilo, že je to muž mnoha řemesel. Renesanční muž. S nadsázkou se dá říct, že umí podojit kozu a naroubovat strom. To vše díky svému zesnulému dědečkovi, vinaři v Burgundsku a skutečnému muži půdy, který mu byl celoživotní inspirací. A díky dědečkovi se dostal už ve velmi mladém věku i k destilaci alkoholu.
„Vyrostl jsem na farmě, takže pojem terroir a myšlenka, že bohatství je v půdě, budu mít zřejmě na mysli vždy," vysvětluje Gabriel. „Je to něco, co byste měli poznat v každém našem výrobku. V Cognac máme své vinice, u Citadelle Gin jsme vysadili vlastní jalovce a díky Plantation Rumu jsme se stali pravověrnými řemeslnými destilatéry."
Když Gabriel v roce 1989 založil Maison Ferrand, začal dělat byznys právě koňakem, i když sám přiznává, že žádný velký plán neměl. „Bylo mi 23 let a neměl jsem ani ponětí, co dělám," říká. Po výměnném studiu v USA se vrátil domů, aby se zapsal na obchodní školu v Paříži, a aby si mohl studium dovolit, nabídl své zatím nevelké obchodní znalosti malým francouzským výrobcům vína. Jednoho dne tímto způsobem narazil na dům Pierra Ferranda přímo v tzv. Zlatém trojúhelníku Cognacu. Fascinovala ho ta vila obklopená vinicemi Grande Champagne, s deseti generacemi Ferrandů v zádech. V té době tu byla výroba cognacu téměř zastavena. Gabrielovi byl nabídnut podíl a do dvou let dům koupil celý. Bylo to dokonalé načasování – tam a tehdy se Alexandre Gabriel seznámil s Mademoiselle Henriette Ranson-Ferrand, což se dá bez nadsázky označit za osudové setkání. Tam začalo jejich celoživotní přátelství, vzájemné sdílení příběhů a anekdot z historie, budování vztahu, který nakonec vedl k tomu, že Mademoiselle svěřila Alexandrovi pokračování rodinného dědictví Ferrandů. Alexandre Gabriel chátrající byznys nejenom zachránil, ale i neuvěřitelně rozšířil.
Když cognacu pomáhá hip hop
„Tehdy, v roce 1989 bylo Japonsko ještě stále silným trhem pro cognac, ale my jsme neměli žádnou značku, takže jsme tam neměli jak dělat byznys," vzpomíná Gabriel na začátky. „Pak v roce 1991 přišla obrovská koňaková krize. My jsme ale v té době rostli, protože jsme začínali od nuly. Když spadne strop, bolí vás z toho hlava, teda pokud jste vysoký, ale pokud jste drobný, je to vlastně ok."
Následně francouzští spotřebitelé cognac opustili a začali pít hromadně skotskou whisky. Trvalo dobrých deset let, než našel svého zachránce v podobě mladého amerického trhu. Marketing se povedlo nastartovat skrze showbyznys. Poptávka v USA totiž prudce vzrostla po vydání hitu Busta Rhymes, Pass the Courvoisier, Part II. Stalo se tak v roce 2002 a ve videu ke zmíněnému songu pijí cognac třeba herec Mr.T, raper Puff Daddy, ale třeba i další známý herec Jamie Foxx. Pod kulečníkovým stolem v klipu dělá lahvím cognacu společnost osobně Pharrell Williams. Cognac náhle obrátil pozornost na Státy.
Přibližně ve stejné době se Maison Ferrandu podařilo dosáhnout svého prvního významného milníku. I když to nemělo nic moc společného s rapem, jak později tuto situaci vysvětluje Gabriel: „Měl jsem štěstí, protože se právě tehdy zrodila mixologie, a my s tím samozřejmě souvisíme. Mixologie je totiž doslova hnutí velmi vášnivých lidí, kteří touží po poznání a chtějí tvořit. A to máme společné." Trvá na tom, že je to jednoduše souhra okolností: „Nikdy se nehoníme za trendy. Jde nám o to dělat věci, kterým věříme, a vytvářet produkty, které sami chceme pít."
Barmanská komunita tak objevila jeho destiláty a vzápětí stala se jeho velkým podporovatelem. „Rád říkám, že stavím nástroje a oni hrají hudbu," usmívá se Alexandre Gabriel. „Barmani chtějí destiláty s charakterem, a o to nám jde také. Když děláme například jamajský rum, jaký jsou i některé naše Plantation, chceme, aby měl takový ten rumový funk zralých banánů a manga. U koňaku je to Grande Champagne s hlubokým, intenzivním a dlouhým závěrem."
Destilovat či nedestilovat? Toť otázka!
Podle přísných pravidel výroby koňaku byl Gabriel nucen nechávat své destilační kotle sedm měsíců v roce v nečinnosti, dokud nepřesvědčil úřady, aby mu dovolily destilovat v nich také něco jiného. Výsledkem snahy byl dnes již slavný Citadelle Gin, který byl uveden na trh v roce 1996, tedy dávno před boomem řemeslného ginu ve Velké Británii. Hrdě ho tehdy představil svému newyorskému dovozci. „Podívejte, Alexandre, váš koňak milujeme," přišla odpověď. „Ale francouzský gin? Vážně. Budeme ho pít, protože je to skutečně dobrý produkt, ale nemůžeme ho prodávat." Čas a peníze do projektu vložené jakoby explodovaly, ale ne nadlouho. Právě čas dal opět Alexandrovi za pravdu, že řemeslný gin je jednou ze správných cest. V New York Times vyšla oslavná recenze ginu a stejný dovozce, který jej před tím odmítnul, nakonec do Francie napsal: „Hele, můžete nám ten ceník přece jen poslat?" Gabriel chytit vlnu.
Ale zpátky ke cognacu. Vinice Pierra Ferranda se rozrostly na 200 hektarů, z nichž 80 ha společnost přímo vlastní, a všechny se nacházejí v oblasti Grande Champagne. Dům se šikovně vyhnul tradičním koňakovým označením, jako jsou VS a VSOP, a místo toho používá názvy jako Ancestrale a Sélection des Anges.
Díky celé té historii a vzkříšení cognacu si dnes můžeme sáhnout třeba na 1840 ORIGINAL FORMULA, 45%, což je jakási rekonstrukce cognacu, který používali barmani v 19. století k míchání koktejlů.
Směs výjimečných aromatických svěžesti a neobvyklé květinové tóny představuje FERRAND AMBRÉ, 40,2% cognac, vyrobený z Ugni Blanc a Colombardu, vzácné odrůdy révy kterou Maison Ferrand znovu zavedl. Pak tu máme FERRAND DOUBLE CASK RÉSERVE, 42.3%, což je hodně zajímavý výsledek komplexního zrání v sudech po cognacu a sudech z Banyulsu. 10 GÉNÉRATIONS, 46% je další z řady cognaců prestižní značky. Tento je věnován právě výše zmíněné „Mademoiselle", poslednímu potomkovi rodu Ferrandů; 20 % míchaného destilátu zraje v sudech po víně z apelace Sauternes.
Chcete opět nahlédnout do historie cognacu? Tak to sáhněte po RENEGADE BARREL N°2, 47,1%! Dvojité zrání, nejprve v sudech po cognacu, následně v sudech po kaštanovém dřevě, tedy stejně, jako tomu bylo zvykem v minulosti. Malinko více dávají v Pierre Ferrand zabrat směsi cognacu SÉLECTION DES ANGES, 41,8%. Ty totiž zrají přímo ve vlhkém prostředí sklepů, kde je vyšší míra odpařování alkoholu než vody. A samozřejmě LÉGENDAIRE, 40% v krásné, reprezentativní láhvi. Speciální směs míchaná v „zebra" sudech je neuvěřitelná. Sudy pochází z 19. století a jsou postupně restaurovány novými, světlejšími kusy dřeva – proto ta přezdívka. Limitovaná edice obsahuje 500 lahví ročně a uvnitř luxusní láhve najdete směs Maison Ferrand z nejstarších koňaků.
Dnes je to více než tři dekády, co celá story začala. Od naivního třiadvacetiletého mladíka, který vlastnil téměř zaniklý „cognac maison“, se Gabriel posunul hodně daleko. V jeho eklektickém portfoliu najdeme likéry, špičkový rum Plantation i zmiňovaný gin Citadelle. Vše řemeslné, vše s ohledem na terroir, vše dokonale vyladěné. Stejně, jako cognac ze začátku této story. Někteří jej nazývají géniem, jiní vizionářem. Alexander Gabriel je ale v tomto směru skromný. Svůj úspěch přičítá dobrému načasování a říká: „Nejsem génius. Jsem obyčejný farmář, který se snaží vyrábět produkty, které miluje, a pracuji na nich s neuvěřitelným týmem."
