Připravili koktejly, které hrají všemi barvami podzimu, v chuti jsou parádně plné a navíc „pohladí“. Ano! V baru Public Interest vás drinky pohladí. A přesně takové pití je v podzimních dnech potřeba.
No. 1 až No. 7 – tak jsou pojmenované koktejly nového menu pražského baru Public Interest. Vypadá to, že barmani populárního pražského podniku na chvíli zanevřeli na názvy. Vlastně… proč ne? V rámci podzimních depresí se dá zanevřít na ledacos, označování nevyjímaje. Před rokem se tu míchalo „pět songů“, před létem na ně navázali s hodně fresh menu Public Garden, kdy do tvorby koktejlů přímo zapojovali hosty. Tedy pokud chtěli. Na terase Public Garden jste mohli potkat kdekoho. Koktejlové menu bylo lákavé, doplnění pitného režimu některým z tamního champagne listu ještě lákavější.
Střih. Je lehce po šesté hodině, za okny už je tma, v baru zatím panuje spíše klidnější atmosféra. Vše je na začátku, včetně menu sedmi drinků, kterými to ovšem celé jenom startuje. Jak to? První věc, která změny avizuje, je absinthová fontána stojící před námi na baru. Sklenice pod kohoutkem se po kapkách plní, voda se míchá s absinthem, tekutina postupně mění barvu. „Tímto si pokaždé pročistíš chuťovou paletu,“ hlásí nový člen barmanského týmu Otto Šajdák. Přišel sem pracovat z nedaleké Absintherie a přinesl s sebou pár nápadů i absinthů. Tím prvním je švýcarský La Clandestine Absinthe. Jemný, vybalancovaný, malinko nasládlý… Skvělý začátek. Postupně se během večera dostáváme ke všem třem zeleným vílám Publicu. Prostřední, francouzský Absinth Lemercier AMER 72, je hutnější, hezky zakalený, vlastně dost fajn stejně jako ten poslední a nejvýraznější - Absinthe Duplais Verte. Tato trojice bezpochyby dokáže oživit koktejlový večer něčím názorově totálně odlišným od ostatních nápojů.
No name & host
Ale zpátky k bezejmennému menu. Proč bezejmennému? „Jsou dvě cesty, jak hosta s drinkem obeznámit a obě jsou ok,“ říká místní šéfbarman Filip Žák. „Buď mu dopředu řekneš, co má v koktejlu rozeznávat, nebo ho necháš, ať si drink objeví sám.“ Kterou cestu zvolíte?
„Naše nové menu vzhledově symbolizuje probíhající období, vlastně v totálně surové podobě. Koktejly hrají všemi barvami, přesně tak jako podzimní flora,“ míní Otta. „Všechny drinky jsou podávány na ledovém kvádru a stejně, jako se stromy zbavují listí, my jsme naše nové koktejly zbavili garnishe. Díky tomu, že nemají žádné přidané ozdoby, může se host plně soustředit na to nejdůležitější, což je pro nás chuť.“ Jak už bylo řečeno – ta jednoznačně svou plností pohladí duši hosta v těchto chladných, krátkých dnech.
Jedna whisky, dva různé giny, dva rumy, Apple Jack a jedna prémiová vodka – tak vypadají báze nových koktejlů. První z nich představuje dobře vybalancovaný whisky Old Fashioned, kontrast k němu na první pohled představuje temně červený, působivý No. 2. s jemnou texturou.
„Třetí drink je namíchaný podle jedné paní,“ pokračuje Otta, „která si jej u nás nechala připravit na přání, což samozřejmě děláme běžně. Když jsem se jí zeptal na její chuťové preference, tak mi řekla, že má ráda Lipo bonbóny. Tak jsem se jí snažil koktejlem vyhovět a najednou si to začali objednávat další lidi.“ Třeba vás to přenese do dětství, třeba to tam přeneslo i tu paní na začátku řetězce, každopádně má toto pití ke zmíněným legendárním bonbonům z Liberce skutečně blízko. Za chuťový profil vděčí kombinaci broskvového pyré, citrónové šťávy a samozřejmě ginu.
Někde tady, nebo možná až po následující „čtyřce“ – sladším koktejlu na bílém rumu s pomerančovo-skořicovým sirupem a kapkou citrónové šťávy by mohl na řadu přijít ten druhý absinthe. Čtyřka je totiž takovou sladkou tečkou.
S No. 5 se totiž dostáváme k úplně jinému chuťovému profilu, a to především díky ananasovo-pepřovému sirupu, který v kombinaci s rumem a citronovou šťávou udává tón drinku. Ten sirup podle barmanů vznikl tak trochu náhodou, a když budete mít štěstí, nechá vás Otta zakousnout i do podpultového kandovaného ananasu s pepřem. Ten je ovšem k mání v omezeném množství a netvoří oficiální složku drinku číslo pět. Pardon.
A konečně champagne, těžko si totiž představit Public Interest bez tohoto vína. V pořadí šestý drink je jako jediný dolévaný bublinami, což ve spojení s ginem, yuzu a belgickým likérem založeným na výluhu kůry mandarinek v koňaku (ano, je to Mandarine Napoleon) stojí v kontrastu k poslednímu koktejlu menu, kterému největší kouzlo pro změnu propůjčuje ceylonský černý čaj.
Tady někde přichází na řadu poslední, třetí a nejvýraznější absinthe. Než voda z fontány zbarví tekutinu, je čas na malou rekapitulaci. Těchto sedm drinků budete vesměs vnímat jako sedmero líbivých, vyvážených, nabušených nápojů. Prim nehraje alkoholová báze (díky bohu), vždy je to jiná ingredience, což je maximálně správně. Sklenice bez garnishe, tedy bez jakékoli ozdoby nás baví, velký kus ledu, který do koktejlu pomalu taje, je na svém místě. Atmosféra baru Public Interest s přibývající večerní hodinou postupně houstne, nic jiného nepotřebujete… Nebo ano?
Šestiprstá kočka & sour
Tady někde by to mohlo skončit. Mohlo, ale nejde to. Pamatujete na místní Gin&Tonic list? S tvrzením, že soury jsou v poslední době nejžádanějšími koktejly v Publicu, vytvořili barmani samostatné Sour menu a prohodili jej za přece jenom svěžejší G&T drinky, což se zdá pro nejbližší půlrok naprosto logické. Pro barmany to ale není jediný argument. „Soury máme sami hodně rádi, tak si je přece nebudeme dělat bokem jen pro sebe,“ usmívá se Otta.
Díky této konstelaci si můžete udělat vlastní názor na takové twisty, jakými jsou New York Sour, London Sour nebo na bostonskou verzi – Boston Sour. Rozhodně doporučujeme objednat si smetanový až krémový, delikátní, jemný Fairy Absinthe Sour s pěnou na hladině a ovocnými tóny na jazyku.
Náš tip No. 1 – dejte si nakonec tajný sour „Babiččin koláč“. Dostane vás.
Náš tip No. 2 – zeptejte se barmana Otty na šestiprstou kočku Ernesta Hemingwaye. Taky raději až na závěr. Nic víc vám k tomu neprozradíme.
