Africké přísloví: Ten, kdo jí sám, nemůže diskutovat o chuti jídla s ostatními.
Ghana, krásná země na západě Afriky, která potřebuje pomoci s odpadovým hospodářstvím. Svoz odpadů zde prakticky neexistuje, navíc se vše balí do plastu a navrch dává do igelitových pytlíků. Na každém semaforu či v koloně si od všudypřítomných prodavačů můžete koupit „sklenici vody“, tedy vodu v igelitovém sáčku. Stačí zuby prokousnout dírku a můžete se osvěžit chladnou vodou.
Ovšem při neexistenci odpadkových košů není divu, že se i v odlehlých končinách po zemi povalují cáry igelitu. Přimhouříme-li obě oči nad všudypřítomným igelitem a odpadky na ulicích, můžeme nerušeně obdivovat zbylou krásu této země. Fascinující prales, jehož zbytky snad zachrání statut národního parku, posledních přibližně 35 hrochů, kteří se schovávají ve vodách Bílé Volty, pestrobarevné ptactvo poletující nad potoky či říčkami nebo majestátné slony africké, kteří si na rozdíl od těch malých pralesních (které nemáte šanci spatřit) na přítomnost lidí tak nějak milostivě zvykli.
Kuchyně Ghany
Zatímco africkou přírodu si jistě každý umí představit, africkou kuchyni již asi o něco méně. Rozhodně se jí však nemusíte bát. Skrývá fantastické a lahodné chutě a kombinace, které si s největší pravděpodobností právem zamilujete. Jaká je tedy ghanská kuchyně? Liší se region od regionu, kterých je v Ghaně oficiálně deset, ale také podle komunity, kmene či království. Základem ghanské kuchyně je na bohatším jihu maniok a banán plantain (banán na vaření), na severu proso a čirok. Napříč Ghanou pak všude najdete jamy, kukuřici a fazole. Často se setkáte se „stew“, které lze přirovnat k českému guláši. Vydejte se s námi na krátký exkurz za exotickými chutěmi.
Budete-li mít cestu na české velvyslanectví v Akkře, zastavte se naproti přes ulici v pouličním stánku. Tam se můžete posadit na plastové židle a poklábosit s místními, nebo si jídlo vzít s sebou. Každopádně buďte při přecházení ulice opatrní – ghanský provoz je skutečně divoký! Rozhodně zde ochutnejte Red red. Základem tohoto jídla jsou dušené fazole, obvykle podávané s dušenou rybou či rybím gulášem. Název se odvíjí od palmového oleje, který dává typickou červenou barvu fazolím, a ostře oranžové barvy smaženého banánu. I když vás možná toto jídlo prostým složením nezaujme, vězte, že kombinace je delikátní.
Velmi tradiční je banku, které se vyrábí buď z kukuřičné mouky nebo z manioku, jenž leckde vaří s fermentovaným kukuřičným těstem. Je to jakási tuhá lepkavá kaše, která se podává s rybou nebo masem a omáčkou (soup) podobnou českému guláši. Pokud se vám poštěstí a spřátelíte se s někým místním, velice pravděpodobně vás pozve domů a toto jídlo budete moci ochutnat. Jí se tak, že si rukou naberete kus banku, ten prsty (stále stejné ruky) uhnětete, namočíte v guláši, při tom přiberete kus masa a strčíte do úst.
Fufu a jollof
Pro Evropana zvyklého jíst příborem je to dobrodružství. Na venkově, kde neexistuje tekoucí voda, a kde můžete jíst před hliněnou chýší ze společné nádoby, to může být opravdová výzva. Mějte na paměti, že pokud vás domorodec uctí masem, je třeba si toho vážit. Taková nabídka se neodmítá. Necháme na milostivém čtenáři, nechť sám ochutná, zda mu chutná či nikoliv, ale mimochodem, takové banku není jen tak. Vyrábí se ručně v dřevěném hmoždíři, ve kterém ženy (které v Ghaně dělají úplně všechno) těsto stloukají minimálně půl hodiny. Je to nesmírně namáhavá práce, kterou zdejší ženy umí dělat ještě s úsměvem. Velice podobným jídlem je fufu, které se podává jako příloha k mnoha typickým ghanským polévkám. Je to opět tuhá lepkavá hmota, která se však typicky vyrábí z manioku nebo jamu, eventuálně s příměsí banánu plantain.
Dalším klasickým jídlem je jollof – rýže vařená ve vývaru s rajčaty, kořením a masem. Toto jídlo do země přivezli senegalští obchodníci ještě v předkoloniální éře a Ghaňané ho podávají se skopovým, jehněčím, kuřecím nebo hovězím masem, na severu i s rybou.
Pokud budete chtít po venkovských experimentech něco komornějšího, nenechte si ujít restauraci Buka (čtvť Osu v Akkře). Menu této restaurace obsahuje samostatnou část „Ghanská hlavní jídla“. Zeptáte-li se na doporučení, obsluha vám nejspíš doporučí místní specialitu „Guinea Fowl Groundnut Soup“. Nebojte, nejedná se o morče, nýbrž o perličku kropenatou, původně pocházející ze Subsaharské Afriky, která je však známá i na českém venkově. „Soup“ pak většinou vypadá jako řidší guláš, ke kterému vám zde doporučí rýži. Pokrm je velice jemný a chutný a pravděpodobně pak řeknete: „Nejlepší guláš, jaký jsme kdy jedli!“
Pokud se vám ze všech těch báječných chutí zatočila hlava, pojďme se na chvíli udržet v oblacích. Život „na vysoké noze“ můžete doslova a do písmene ochutnat ve Sky baru 25. Posaďte se na pohodlná křesla a užijete si úžasný výhled na Akkru ze střechy moderní výškové budovy, která se honosí titulem nevyšší budova západní Afriky. Klientelu zde primárně tvoří expati a místní boháči, podnikatelé a celebrity. Menu je mezinárodní a rozhodně očekávejte luxusní servírování. Místní pokrmy najdete sporadicky, a to ve fusion variantě, například v podobě ghansko-italského Jollof arancini.
Ghana nejspíše není na vašem seznamu vysněných destinací, rozhodně se jí však nemusíte bát. Ghana vítá turisty otevřenou náručí, v zemi je bezpečno (i pro sólo cestovatele) a lidé jsou velice přátelští. Dvě zásadní věci však mějte na paměti: 1) nikdy nefoťte místní lidi bez jejich svolení, 2) dejte na rady místních, určitě to s vámi myslí dobře.
Autorka je zahraniční dopisovatelkou pro VisitChef.com
