Anthony Bourdain by asi namítal, že když na pastrami do New Yorku, tak jinam. Ale Katz´s Deli je místem, kde se tento geniální sendvič zrodil, proto jsme si ho nemohli nechat ujít.
V průvodci TOP 5 míst, kam si zašel na jídlo, Anthony Bourdain píše o místě Pastrami Queen v New Yorku, kam chodil slavný kuchař na svůj oblíbený sendvič s dlouho taženým masem, nicméně Katz´s Deli je jenom jedno.
Ten nápis na nárožní budově je vidět z dálky, a jakmile jej zahlédneme, podvědomě přidáváme do kroku. Katz´s Deli je totiž pro gurmána jedním z důvodů, proč do New Yorku vůbec letět. Je to povinnost a hlavně referenční vzorek. Když si totiž dokážete zapamatovat chuť pastrami na tomto místě s adresou 205 East Houston Street, zjistíte kdekoli na světě, včetně Prahy, jestli tam umí dělat dobré pastrami, nebo ne.
Většina lidí si nejdříve vystojí frontu venku před dveřmi, ale v našem případě se zřejmě konal zázrak, protože před námi stála jediná rodina, a tak jsme s touto čtveřicí rovnou vstoupili dovnitř. Ale už při našem odchodu venku u vstupu stálo více než dvacet lidí.
Hned za dveřmi vás vítá mladík-rozřaďovač, který vám řekne, ke kterému z cutterů, tedy z porcovačů masa, se máte zařadit a ještě vám stihne dát do ruky lístek, na který se bude zapisovat vše, co v Katz´s Deli zkonzumujete. Ano – Katz´s Deli je jídelna! A to na první pohled. U stolu sedíte s kýmkoli, kdo si vedle vás zrovna našel místo, kapacita vychází tak akorát, jeden se zvedne, druhý si na to místo hned sedá, nikdo ale dlouho nestojí ani nehledá místo. Šlape to tu jako hodinky. Interiér vypadá velmi původně, ale ne špinavě, pouze jako v tradiční jídelně. Napadá nás, jestli se tu od roku 1888, kdy se dveře tohoto podniku poprvé otevřely, něco změnilo. A chce vůbec někdo, aby se tu něco měnilo?
Je tu celkem osm cutterů, každý má své číslo a svou krátkou frontu čtyř až pěti lidí, kteří před každou stanicí trpělivě čekají, než na ně přijde řada. My vyfasovali cuttera číslo pět, před námi jsou ještě tři lidé, ale fronta postupuje velmi rychle. Snad do pěti minut jsme na řadě, nabídka je široká a skládá se z různých druhů sendvičů, několika polévek a pak jednoduchých, především židovských dezertů, jako babka nebo rugelach. Najdete tu ale i New York Cheesecake, který na první pohled vypadá úplně stejně, jako cheescake kdekoli na světě.
Objednáváme si dvakrát klasický pastrami sendvič, jehož cena je přesně 27,90 dolarů. Upozornění pro zájemce a poznámka pro naši příští návštěvu – pro běžnou dvojici v pohodě postačí jedna porce, těch necelých 28 dolarů je sice celkem dost peněz, dostanete za ně ale hromadu masa. Cutter začíná krájet, na pultě před sebou má plastový kelímek a v něm různé druhy bankovek. Aniž bychom mu tam zatím vložili spropitné, na malý talíř dostáváme ochutnat několik plátků teplého, voňavého masa. Ochutnáme a jdeme rovnou do kolen, tak geniální ta chuť je. Mezitím cutter připravuje naše dva sendviče a my mu do kelímku vsuneme pět dolarů.
Plátky chleba velmi podobného naší „šumavě“, hořčice a spousta masa – nic víc v tom sendviči není. Přesto je, jak za chvíli zjistíme, dokonalý. Na vedlejší talířek ještě dostáváme kombinaci čerstvých syrových okurek a nakládaných okurek. Na plastovém tácu si to všechno odnášíme ke stolu a rozhlížíme se – většina lidí si stejně jako my objednala sendvič, velmi málo se na stolech objevuje kuřecí vývar Matzoh Ball Soup, což je opět odkaz na židovský původ tohoto podniku. Jedná se o vývar, ve kterém plavou kuličky vyrobené z macesové mouky, tuku a vajec. Někteří odvážlivci si na stůl přinesli i relativně velkou porci hranolek, později je ale vidět, jak jim oči lezou z důlků…
Nám tak trochu také, takže opět s lístkem k pultu, od kterého si ke stolu přinášíme půllitr piva s nadějí, že nám pomůže ty dva dokonalé, ale obří sendviče spořádat… Ty chutě jsou bezchybné, hořčice krásně sedí s prvotřídním masem, to je tak akorát nakouřené a velmi jemné. Okurky chutě výborně odlehčí. Přitom lze pozorovat dění kolem, jak stále přichází noví hosté, a ti, co už dojedli, si jdou koupit třeba ještě s sebou nějaký suvenýr, hořčici, dressing, nakládanou zeleninu…
Nakonec se nám skutečně podaří zvládnout oba sendviče a je nám jasné, že dnes už jíst nebudeme, byť je teprve kolem poledne. Než totiž tělo takovou porci masa zpracuje, bude snad půlnoc… U pokladny je opět malá fronta, vracíme oba lístky a platíme, a to rádi. Katz´s Deli je totiž chuťově geniální, přitom bezchybný koncept, který zůstává jídelnou. Katz´s Deli je bezesporu součástí kultury New Yorku, a ať si Anthony Bourdain říká, co chce, příště se tu opět rádi zastavíme.
